Život s mužem: Nevaří, ale komanduje

Vzhledem k tomu, že můj muž má problémy se žaludkem, snažím se vařit zdravější jídla. Někdy mám ale všeho po krk, nápady žádné a tak uvařím nějakou klasiku. Ta nikdy neomrzí a všichni ji mají rádi. V posledním Brandnooz boxu byl nastrouhaný křen, a tak jsem si řekla, že z něj udělám křenovku.

Můj muž mi tvrdil, že z takového malého množství křenovku niky neudělám. Hele pro dva lidi, toho křenu bylo dost. A co, stejně nemůže moc agresivní potraviny, tak bude alespoň jídlo jemnější.

Začala jsem s přípravou, muž vedle mě stojí a vykládá mi, že to dělám špatně, že tak se to určitě dělat nemá (jako kdyby někdy něco takového dělal), tak ho pošlu pryč. Odkráčí, sedne před televizi a je klid.

Křenovka hotová, ochutnám ji a je….trošku slanší.

Já: „Už je to hotový. Jen je trošku slanší.“

On: „To nemůže být slanší, bude mě bolet břicho.“

Já: „A co s tím mám teď jako dělat?“

On: „Přidej tam mlíko.“

Já: „Ale když tam přidám mlíko, tak to nebude vůbec křenový.“

On: „Tak tam přidej křen.“

Já: „A kde ho mám jako vzít. Už žádnej nemám.“

On: „Tak ho běž koupit.“

!!!!

Já: „Tak to si teda děláš srandu, tak to nejez a udělej si jídlo sám!“

On, sní celou křenovku, olizuje se až za ušima a stěžuje si, že jí bylo málo. Tak nevím, jestli to jídlo bylo tak dobrý, nebo z obavy, že by si musel sám začít vařit, mu najednou zachutnalo prostě všechno.

Mimochodem slovo slanší, používám na místo slanější. Nevím, jestli to používá ještě někdo, ale snad nejsem jediná J

Co vy a Vaši chlapy? Vaří u Vás? Nebo dělají, že se jídlo objeví samo na stole?

Mějte se krásně,

Teress