úterý 20. září 2016

Jak jsem si vyrobila živou mechovou kouli KOKEDAMU


Před nějakou dobou jsem se vydala na kurz kokedamy. Nešla jsem sama, ale s mojí sestrou, která kurz dostala k narozeninám. Možná se ptáte proč zrovna Kokedama? Je to jednoduché, původně to měl být kurz pečení chleba, ale zrovna se žádný nekonal. Neměla jsem ponětí, co to kokedama je a po hození do Googlu na mě vyskočila mechová koule, přivázaná na šňůrce s trčící kytičkou. Originální dekorace, řekla jsem si a koupila dvě čestná místa.

Kurz se konal v dílně Matilda u Semilassa (Brno). Našli jsme to hned, a to ve sklepních prostorech protější budovy, smrdělo to tam vlhkem a trochu zatuchle (tak jak to ve sklepech bývá). Kurz probíhal v menší místnosti dílny, která byla narvaná vším možným, co se jinam nevešlo. Především pomůckami a výrobky z keramické dílny, na kterou se zřejmě u Matildy specializují. Menší chaos mi nevadil, stůl, na kterém jsme tvořili, byl dostatečně velký a uklizený. Co mi ale vadilo, byly všude přítomné pavučiny a občas nějaký pavouk. Na úklid si v dílně zřejmě moc nepotrpí.

Sešlo se nás tam asi osm společně s lektorem panem Šubrtem. Lektor by mohl být kapitolou sám pro sebe, sice umí splácat kokedamu a zřejmě toho ví dost o zahradách a Japonsku, ale jeho vyjadřovací schopnosti jsou na podprůměrné úrovni. Kdyby nám hned v úvodu neprozradil, že kurz dělá už několik let, myslela bych si, že ho vede poprvé. Jeho neustále zadrhávání, roztěkávání myšlenek na všechny strany a v neposlední řadě, také neschopnost (nebo spíš nechuť) odpovídat na naše otázky, rozesmávalo neustále celou skupinu. Nakonec jsme se (až na paní, která si s lektorem vyloženě padla do noty) smáli opravdu všichni a musím říct, že tak dobře jsem se nenasmála několik týdnů.



Celý kurz byl rozdělen na dvě části. První tvořila vyprávění o japonské přírodě a smýšlení. V druhé polovině jsme si vyrobili vlastní kokedamu. Výroba kokedamy je celkem jednoduchá záležitost a zvládl ji každý ze skupiny za docela krátkou dobu.

Z kurzu si každý odnesl mechovou kouli s rostlinkou tedy kokedamu a porcelánovou mističku. Několik dní po skončení mi na e-mail došly instrukce, jak se o tuto kouli starat, bohužel neobsahovaly návod na to, jak si takovou kokedamu vyrobit. Samozřejmě na kurzu nám bylo vše řečeno, ale protože jsem zvyklá si z každého kurzu tenhle návod odnést, žádné poznámky jsem si nedělala.



Už je to zhruba měsíc, co jsme kurz navštívily a i když moje kokedama vypadá stále jako po výrobě (pořád je to chudinka) kokedama sestry je krásná, veliká, kytičky v ní krásně rostou, vypadá prostě báječně.

Cíl kurzu byl splněn, kokedamu jsme si z něj opravdu odnesli, ale nejsem si jistá, zda to stálo za to. Nebyla jsem úplně spokojená s kurzem jako takovým a znovu bych ho určitě nenavštívila.

Kurz je k zakoupení na portále naucmese.cz (přes „naučme se“ chodím skoro na všechny kurzy) a navštívit ho můžete v Praze nebo v Brně. Já za sebe bych Vám ho nedoporučila, raději si zajděte na pečení chleba. Navíc jsem našla na internetu několik návodů jak si kokedamu vyrobit i bez kurzu.


Už jste někdy slyšeli o kokedamě? A jak se Vám tato mechová koule líbí?


Přeji Vám krásný začátek podzimu,

Teress

Souvisejíc články:

čtvrtek 8. září 2016

Vivat Zelňák – Slavnosti rajčat




Krásný den moji milí čtenáři, konečně se zase oteplilo a já Vám můžu napsat něco málo o skvělé akci Vivat zelňák – Slavnosti rajčat, která se konala minulý víkend 19. – 20. Srpna.



Po červencové přestávce se Vivat Zelňák vrátil opět a Zelný trh, tentokrát se slavnostmi rajčat. Rajčata patří mezi mou nejoblíbenější zeleninu ovoce v kterémkoli ročním období, je tedy jasné, že tuto food akci jsem si nemohla nechat ujít.



Na místě byly nejrůznější pokrmy z rajčat: studená rajčatová polévka, rajčatová pěna, gazpacho nebo pečená rajčata. Zchladit jste se pak mohli rajčatovou zmrzlinu. Vybrat se dalo i jídlo bez rajčat. Nechyběly Vandiny sirupy, o kterých už jsem psala (a který po týdnu, co jsou otevřený, vyhodíte), stánek s pečivem nebo HUHUCHili, které přivezlo omáčky a hořčice.



Já jsem na Zelňák vyrazila na oběd. Ve stánku VA (vůbec netuším, jestli je to nějaká restaurace) jsem si dala výbornou thajskou polévku Tom yum Gai a když říkám výbornou, tak myslím výbornou. Zařadila bych ji mezi jednu z nejlepších polévek, co jsem takhle venku jedla.



Dalším chodem se stala bruscheta s hovězím tataráčkem a pestem ze sušených rajčat od restaurace Rynk (výborná), kterou jsem spláchla rajčatovým Rynk drinkem s ginem. Ochutnala jsem i nealkoholickou verzi, ale moc mě neoslovila. Stánek restaurace Rynk byl na slavnostech na Zelňáku poprvé a mile mě překvapil, jak skvělým jídlem, tak i obsluhou, která byla velmi milá, příjemná a ke každému jídlu Vám udělala malou „přednášku“.





Znovu jsem ochutnala hamburger od Mikrofarmy (prostě mě chutná), který byl tentokrát s rajčatovou salsou. Musím přiznat, že ačkoliv mi hamburger velmi chutnal, rajčatová salsa mi ho trošku kazila, především svojí výraznou a nakyslou chutí.



Jako dezert jsem si dala kokosovou zmrzlinu, zaprvé bylo teplo a zadruhé zmrzlinu od Božského kopečku jsem přece nemohla vynechat.



Celou akci vidím jako velmi podařenou a musím říct, že to pro mě byl z hlediska jídla nejpovedenější Vivatzelňák na kterém jsem byla. Příště se musíte zúčastnit taky, a jestli tam bude Rynk nebo VA, tak nezapomeňte něco ochutnat!


Krásný zbytek dne,

Teress

Podobné články:

Vivat Zelňák – slavnosti medvědího česneku (pdkaz)