pátek 27. května 2016

Brněnský Restaurant day




V sobotu 21. května se konal Restaurant day.

Zamířila jsem do brněnského Piknikboxu abych si opět dala něco od amatérských či profi kuchtíků.

Den vyšel krásně, bylo slunečno a pěkně teplo. V Bjὂrnsonově sadě se na dekách vyhřívalo spoustu lidí a u toho ochutnávali dobroty z místních stánků, jako například sushi od Edosushi, čerstvé těstoviny od Pasta Truck nebo něco z francouzské kuchyně od Mňam a Mňau.



Mohli jste se usadit na paletu nebo pod přístřešek na zahradní židli a jen tak se koukat kolem a přemýšlet co si dáte právě Vy. A pokud by se Vám stalo, že byste začali závidět všem těm, kteří došli připraveni, donesli si deku a teď vesele piknikovali v trávě, nemuseli jste u toho zůstat dlouho. Deky tu byly, za mírný poplatek (40 korun) pro všechny. Stačilo jen dojít k budce Piknikboxu, kde jste si mohli dát kávu, když už tak jdete kolem a hned vedle si jednu půjčit. Poté jste si ji mohli rozložit kdekoli se Vám zachtělo, místa tu bylo pro všechny dost.


Mungo a výborné francouzské bagety



Naše mini rodinka (já, Zdenda a Fíka) jsem začali polévkou od Munga. Nevím jestli si vzpomínáte ale o jejich polévkách už jsem se jednou zmiňovala a to v příspěvku z Foodparku (odkaz). Tenkrát mi polévky moc nejely, ale to se mělo brzy změnit. Na menu byla hrášková, dali jsme si k ní francouzskou bagetku (která je prostě bomba) a pustili se do jídla. A to pěkně všichni tři, ani Fíka nevynechala. Jak by také mohla, když byla tak výborná.




Poprvé u Chinatownu




Chtěli jsme zkusit nějakou novinku, proto jsme si vybrali stánek Chinatown Brno, který se nachází na každém Restaurant day, ale my si v něm nikdy nic nedali. Tu chybu jsme napravili vařenými knedlíčky plněnými masem a zeleninou a politými octem se sójovkou (doufám, že to byla sójovka). Není to sice jídlo, co bych jedla každý den, ale knedlíčky byly moc dobrý, neobvyklý. Nejsem zvyklá si jídlo polévat octem, ale právě ten to celé vyšvihnul na neobyčejnou pochoutku.




Jendo sushi prosím



Když jsem viděla, že fronta u EdoSushi se výrazně zmenšila, neváhala jsem a zařadila se nakonec. Na konci jsem sice byla, ale než na mě došla řada, tak jsem si pěkně počkala. Naštěstí je EdoSushi jedno z nejlepších, co je v Brně k sehnání a proto jsem ochotná půl hodinovou frontu jednou za čas přetrpět.




Když přijde žízeň

K pití jsem si dali jablečný mošt i když mě pořád lákalo studené kafe od Colt Brew, které jsem si nakonec nedala. Zaslechla jsem jeden rozhovor, co u stánku Colt Brew vedli se zákazníkem, který se přišel zeptat, co prodávají a trošku mě to zarazilo.

Sladké vypadalo dobře, ale dám si příště

Nic sladkého jsem si tentokrát nedala, i když se ho tam našla pěkná kopa jako například Bábovky, Lec Kůk, Třpytivá marmeláda nebo U Tytyny.

Nejlepší Restaurant day byl právě tento

Celý Restaurant day v Piknikboxu byl velmi povedený a řekla bych, že nejlepší, který zde zatím byl. Stánků bylo více než obvykle s velmi rozmanitou nabídkou. Vše bylo tak nějak lépe poskládané, proto vzniklo více prostoru pro návštěvníky.

Restaurant day patří mezi mé oblíbené akce, a pokud jste žádný ještě nenavštívili, zkuste ten příští, který by se měl odehrávat v srpnu snad v každém větším městě.

Kam chodíte na RD Vy moji milí čtenáři?

Krásný zbytek dne,

Teress


Restaurant day na blogu:

středa 18. května 2016

Vivat Zelňák – Slavnosti chřestu


Krásný den moji milí čtenáři. Není to tak dávno, kdy jsem Vás zde informovala o první proběhlé akci pro oživené Zelného trhu v Brně. Dnes bych se zde ráda zmínila o dalším pokračování food akce ze sekce Vivat Zelňák a to o Slavnostech chřestu.

Chřestové slavnosti se konaly 13. a 14. května a jak bývá mým zvykem, o jejich konání jsem Vás informovala prostřednictvím facebookových stánek blogu.

Tentokrát jsme se na slavnosti vydali hned v pátek, protože jsem se po práci potřebovala uvolnit (ne, že by tomu teď bylo jinak). Stánky byly opět postavené v horní části Zelného trhu a oproti Slavnostem medvědího česneku (odkaz) jich tam bylo o malinko více. Bohužel nevyšlo počasí a pátek byl poněkud deštivý. Nesporná výhoda nepěkného počasí byla, že na slavnostech nebylo mnoho lidí a skoro nikde jsme nemuseli stát ve frontě.


Pokud Vás zajímá, jaké stánky s dobrotami se tu nacházely, navštivte prosím předešlý článek (odkaz), kde jsou všechny uvedené.


Víno Sýkora


Jako první jsem zamířila k vínu, protože v práci byla na večer tak příjemná atmosféra, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Víno Sýkora vypadalo na první pohled hezky, dokonce jste ho dostali do skleničky (což je super), chuťově bylo také dobré, dala jsem si Pálavu a byla slaďounká. Co ale nemůžu jen tak přejít je hygiena respektive umývání těchto skleniček. Sklenek bylo málo, a proto je pán na místě umýval a to takovým ledabylým způsobem (namočením sklenky do kbelíku s vodou), že zřejmě budeme mít všichni stejnou nemoc. V tomto ohledu by bylo lepší mít kelímek plastový, ten by byl zřejmě čistější. Navíc v pátek večer už toho bylo na pána, který víno prodávala zřejmě moc a totálně nestíhal a nezvládal, takže se mu tvořila fronta. Čekání zrovna na víno bylo opravdu předlouhé a vyčerpávající.


Kavárna Era měla vyprodáno

Se sklenkou vína v ruce už se mi lépe rozhlíželo po jídle. Měla jsem nepřekonatelné chutě na hamburger od Mikrofarmy (protože hamburgery dělají opravdu báječné), ale řekla jsem si, že musím zkusit něco nového. Zamířila jsem ke stánku kavárny Era na „chřest balený v tyrolském špeku“. Bohužel stánek byl úplně vyprodaný.


Restaurace Jedna báseň







Vyprodáno ale neměli u Jedné básně, takže jsme si dali „placku z trhaného vepřového masa s chřestem, podávanou s beluga čočkou a omáčkou z medu a chilli“  a „domácí noky s chřestovým krémem, pancettou a petrželkou“. Placka na mě byla sladká. Noky s krémem byly moc dobré, klidně bych je mohla jíst častěji, navíc podle mě krásně splnily pointu chřestových slavností.


Jeřábkova Pekárna a jejich chřestový anglický rohlík


U stánku Jeřábkovi pekárny jsme si kromě kváskového chleba koupili anglický rohlík s chřestem, který byl výborný a tyčinky s medvědím česnekem, které byly snad ještě lepší než samotný rohlík.


Slunečnice - zdravá výživa a zelený chřest


Když jsme byli na chřestových slavnostech, nemohli jsme opomenout stánek s chřestem, odkud jsme si jeden svazek odnesli. Byl slovenský, jenže paní, co ho prodávala, byla milá, přidala nám k němu recepty, takže původ chřestu nás nakonec tolik nemrzel. Pořád lepší než chřest ze Španělska nebo Maďarska, který se běžně na Zelňáku prodává.. Kupodivu slovenský chřest byl výborný, doma jsem z něj udělala chřestový krém a pár jsem jich snědla jen tak za sirova.


Káva, sirupy a dortíky


Samozřejmě jsme se zastavili také pro kávu a k ní si dali cupcake (já měla borůvkový, který mám velmi ráda) od Nebeských dortíčků. Sebou jsme si vzali jednu rebarborovou šťávu od Vandy, které prostě nešlo odolat, a vydali se domů. Po cestě jsme ještě zmokli, protože počasí se v tu chvíli začalo neuvěřitelně kazit.


Doprovodný program

Doprovodný program trhů jsme stejně jako posledně nestihli, asi na to máme smůlu. Nepodařilo se mi nikde vyhledat časový harmonogram trhů, takže to bylo na náhodě.


Vivat Zelňák – Slavnosti jahod a třešní

Příští slavnosti budou zřejmě sladší, jelikož nesou téma jahod a třešní (odkaz) a konají se 17. a 18. června. Přijďte se také podívat, možná se tam potkáme.


Krásný zbytek dne,


Teress

úterý 17. května 2016

Lak na nehty Super gel – Rimmel London




S gelovými laky na nehty jsem neměla dosud žádné zkušenosti. Až když jsem viděla reklamu, že gelový lak prodává už i Rimmel a v Tetě drogerii měli zrovna celou sadu (barevný lak + vrchní lak) v akci za 199 korun, řekla jsem si, že nastal ten správný čas nějaký vyzkoušet.


Pořídila jsem si odstín Bere Yoursef, což je barevný základní lak dalo by se říct v „nude odstínu“. Nanáším ho na nehty ve dvou vrstvách. Počkám, až trochu zaschne a pak nanesu vrchní průhledný lak. Při nanášení průhledné vrstvy jde krásně vidět, jak se lak mění, dostává krásný lesk, celistvou vrstvu a gelový efekt.


Vím, že Vás všechny zajímá hlavně výdrž laku na nehtech. Celkově by se měla pohybovat do dvou týdnů. Můžu potvrdit, že nalakované nehty vydrží déle, než u laků bývá zvykem a celou dobu jsou nehty krásně lesklé a pevné. Nehty mi hezké vydrží zhruba týden, poté mi lak začal praskat a musel dolů. Praskliny jsou opravdu nehezké, jsou to vyloženě tmavé čáry, jde vidět, že se povrch laku naruší a jak je velmi pevný nemá kam uhnout a praská.


Odlakování probíhá standardně jako u jiných laků, dolů jde bez větší námahy.

Jsem s ním spokojená, i když dva týdny nevydrží.


+
-
Lesk
Praská
Výdrž (7 dní)
Při silné vrstvě, dělá bubliny
Neodírá se

Rychle zasychá

Dobře se odlakuje



Myslím, že z Rimmel gelové řady to není poslední lak, co jsem si pořídila. Určitě si koupím nějaký výraznější odstín a možná i dva.


Používáte taky nějaký gelový lak? Od jaké značky? Jste s ním spokojeni?


Krásný den,



Teress

pátek 13. května 2016

Muzeum kostek - Jeseník




Pěkný den moji milí čtenáři, i když k pěknému dni to má dnes hodně daleko. Alespoň v Brně to vypadá, že pěkně nebude a nebude. V takovém počasí se dá podniknout spoustu věcí, co třeba jít do muzea a co třeba rovnou do Muzea kostek?


Muzeum kostek
Priessnitzova 41, odkaz


Muzeum kostek neboli lega se nachází hned vedle Priessnitzových léčebných lázní a jedná se o nejmladší muzeum Lega v ČR. Na ploše 150 m² by se mělo nacházet 1000 modelů z Lega kostek. My se do muzea vydali spíše náhodou a dalo by se říci, že hlavně proto, že jsme měli od O2 slevu 1+1 na vstupenky. Tato sleva je stále platná, takže pokud byste chtěli zavítat do jesenického muzea a máte možnost využít slevu, jděte do toho.

Vstupné není zrovna malé, stojí 150 korun pro dospělého, u dětí a důchodců je vstupné přijatelné a pohybuje se mezi 50 až 90 korun.

V muzeu najdete postavené z kostek téměř všechno od Star Wars přes různé super hrdiny až po Santovu dílnu a princezny. Modely jsou ve vitrínkách za sklem, takže prohlížení nemá takové kouzlo jako když je člověk v Legolandu a dívá se na kompletní města z lega s fungujícími mlýny a pojízdnými vlaky. Nic takového tady nenajdete, vše je statické a prakticky se zde nevydržíte na nic delší dobu dívat., spíš muzeum jen tak profrčíte.

Mě osobně nejvíce zaujali vystavované starší kousky, hlavně starší obaly od Lega, které já osobně nezažila, byly pěkné.

Kdo ještě neviděl mou sestru?

Součásti muzea je dětský koutek, kde si můžete Vy nebo Vaše děti něco postavit. Ovšem pokud budete chtít postavit něco jiného, než komín budete mít s hledáním kostiček velký problém. Najít například čtyři stejné kola pro auto je umění a nemyslím si, že je to z důvodů toho, že by kostiček bylo tak velké množství, že by v nich bylo obtížné něco najít.

U vstupu do muzea si můžete koupit Lego stavebnice nebo Lego přívěšky, sortiment je rozsáhlý a řekla bych, že velice povedený. Bohužel pokud se rozhodnete odnést si něco domů, zaplatíte za to nemalý peníz. Vůbec jsem netušila, že je Lego tak drahé, předpokládám, že v obchodech je levnější.

Pokud byste také chtěli navštívit Muzeum kostek a do Jeseníků to máte daleko, můžete ho navštívit také v Praze, Kutné Hoře, Špindlerově Mlýně nebo v Liberci.

Já jsem byla z návštěvy muzea zklamaná, kdybych věděla co tam vlastně je nikdy bych do něj nešla, alespoň ne do toho jesenického. Třeba je v jiných městech lepší. Navíc byli jsme čtyři dospělý, s dětmi by to bylo zřejmě o poznání lepší.


Byli jste v nějakém Muzeu lega? Nebo rovnou v Legolendu? Jak se Vám tam líbilo?


Přeji Vám krásný nadcházející víkend,




Teress

čtvrtek 12. května 2016

Vařím podle stylové mámy



Krásný den moji milí čtenáři, jsem ráda, že se Vám nový formát článku „vařím podle…“ líbí. Máme tu druhý díl a tentokrát se podíváme na recepty z blogu Mámou stylově (odkaz).

Hlavním důvodem, proč jsem zvolila zrovna tento blog bylo, že jako jeden z mála nabízel recept z pórku (a nebyla to polévka), ale i kdybyste zrovna nepotřebovali zužitkovat pórek, určitě stojí za to tento blog navštívit. Alizia, autorka blogu tam má velké množství zajímavých článku a hlavně spoustu soutěží. Opravdu soutěží se tam každou chvíli hlavně o věci pro děti.

Dnes tu mám recepty dva a to na těstoviny s pórkem a sýrovou omáčkou (pro děti) a na francouzskou cibulačku.


Těstoviny s pórkem a sýrovou omáčkou (pro děti)
Už nikdy nevařím.



Jak už jsem se zmínila v úvodu, tento recept jsem si vybrala, protože jsem potřebovala zužitkovat pórek, navíc těstoviny mám ráda a sýr taky. Bohužel jsem si nevšimla, že recept je podle dětské kuchařky „Vaříme malým dětem“, jinak bych tyto těstoviny asi nevařila.

Příprava byla jednoduchá a rychlá. Celé těstoviny uvaříte po práci a do dvaceti minut jíte, což je super. Super už není výsledek. Těstoviny mi moc nejely, a i když se do nich daly suroviny, které mám ráda jako smetana, rajčata, pórek, sýr, olivový olej a kari výsledná chuť mi vůbec neseděla. Řekla bych, že na vině je kari. Kari miluju, jídla s kari miluju ale očividně těstoviny s kari už ne.

Docela mě udivuje, že tento recept je v kuchařce pro děti. Já jako malá jedla pořád špagety, zapečené těstoviny, těstovinové saláty a vlastně těstoviny na všechny možné způsoby. Moje mamka je totiž dělala moc dobrý, více méně pořád stejný recept ale za to byl osvědčený, nikdy ji nenapadlo dát do těstovin kari a myslím, že to bylo hlavně z toho důvodu, že my holky bychom to prostě nejedly.



Francouzská cibulačka
Ráda opět uvařím



Miluju francouzskou cibulačku, bohužel ne všichni ji dělají podle mých představ. Pro mě je základem víno, opečený toust (pečivo) a sýr, pokud jedna surovina chybí, výsledek stojí za nic. Ostatní cibulačky mi sice chutnají, ale nikdy se neubráním pocitu, že to není ono, že to nechutná tak jak to mám ráda.

Cibulačka je velmi zdravá, a když je u nás někdo nemocný, je vždy na talíři. Nechápu, jak něco zdravého může být tak dobré.

Zkusila jsem udělat cibulačku podle receptu stylové mámy. Už při přípravě jsem věděla, že bude dobrá, protože se dělala prakticky stejně, jak ji dělám já. Samozřejmě nějaké rozdíly při přípravě byly, já cibulačku nezahušťuji (nedělám to s žádnou polévkou), nepřidávám ocet a česnek.

S výslednou verzí jsem velice spokojená. Polévka je výborná a česnek jí dá takovou lepší chuť, s octem je trošku kyselejší, takže pokud ji nechcete moc kyselou, ocet vynechejte. Samozřejmě záleží také na tom, jaké použijete víno, myslím, že každá polévka je díky němu jiná. Jestli jste cibulačku ještě nezkoušeli, máte nyní příležitost podle tohoto receptu.

Klidné vaření Vám všem,

Teress

Už jsme vařili podle:
Z Ghetta blog (odkaz na článek) – Americký jablkový koláč



středa 4. května 2016

Kam na kafe, v Brně




Krásný den moji milí čtenáři, Ačkoliv se dnešní článek jmenuje, „kam na kafe“ myslím, že příhodnějším názvem by bylo kam na „cappuccino“. Kafe mi k srdci nepřirostlo, prakticky si ho v kavárně nikdy nedám je na mě moc „kafové“, na druhou stranu cappuccino mám velmi ráda.

Kavárna Místo (odkaz)

Třešňová 2, Brno – Medlánky, po-ne 10:00-20:30, voda zdarma - ano



Místo jsem objevila úplně náhodou při víkendové procházce se psem a vzhledem k tomu, že se nikde v okolí pořádná kavárna nenachází, zajásala jsem a vstoupila dovnitř. Potěšilo mě, že vejít můžete i s pejskem (i když je to dnes v celku normální věc) a že se v kavárně nekouří. Ač je to paradox, já jako kuřák mám ráda nekuřácké kavárny, nějak mi to k tomu patří.

Prostory kavárny jsou moc útulné, přesně ten styl, co mám ráda, nepřeplácaný, čistý, hodně dřeva a hlavně klid. Nikde nehraje žádná hlasitá hudba a dokonce i návštěvníci se chovají tiše. V kavárně najdete větší stolek se sedačkou a pak několik menších s židlemi a lavičkou, která mi připomíná zastávku.

Pokud je hezky můžete se posadit ven na přilehlou zahrádku, která je sice u silnice, ale v ulici kde skoro nic nejezdí, jen výhled na zaparkovaná auta není přímo ideální.

Dala jsem si cappuccino, které na první pohled vypadalo moc hezky a doplňovala ho malinkatá sušenka. Chutnalo mi, i když nemůžu říct, že by to bylo to nejlepší, co si v Brně můžete dát, ale zřejmě je nejlepší, které si můžete dát v Medlánkách.

Ke kávě máte na výběr z několika zákusků, které se z části obměňují. Naposledy jsem měla dortík Stracciatella, který byl moc dobrý, div jsem si nevzala ještě jeden. (Ať jsme tlustý na tři prsty.)

Pokud byste si dali raději něco jiného myslím, že si zde určitě vyberete. V nabídce naleznete teplé i ledové kávy, nemalý výběr kvalitních čajů, čokolády, kakaa, nápoje z Matcha, shaeky, džusy, vody, sodovky. Jen alkoholické nápoje tu nepotkáte, pokud byste měli přece jen chuť na něco alkoholického, můžete ji zkusit zahnat nealkoholickým vínem či pivem.

Na malý hlad si můžete dát saláty, croissanty nebo pannini. Nic z toho jsem zatím nezkoušela, ale mám v plánu zajít sem na brunch, tak Vám potom řeknu.

Kavárna na mě působí velmi sympaticky, jak prostředím, tak i svou nabídkou. Navíc třešničkou na dortu je velmi milá a přívětivá obsluha, to se Vám tam hned lépe sedí.


SKØG Urban Hub (odkaz)

Dominikánské náměstí 187/5, voda zdarma - ano


Když byla kavárna Skøg otevřena nedalo se to jen tak přehlédnout, byl kolem ní docela humbuk a na každém rohu plno chvalozpěvů. Nadšené reakce přisuzuji tomu, že se jednalo o jednu z prvních stylových kaváren v Brně. Od té doby uplynulo mnoho měsíců a bylo otevřeno mnoho dalších skvělých kaváren. Jak je mým zvykem, dostala jsem se do Skøgu patrně nedávno.

Kavárna je krásná, čistá, nekuřácká v skandinávském designu. Můžete si zde sednout, dát si kávu a mít chuť na vše, co kolem Vás servírka pronese ve stylových nádobách. „A ta růžová voda je co?“ „A ta oranžová?“ „Co to tam jedí ti dva u toho okýnka, vidíš je? Ti jak tam mají nakrájenou zeleninu?“ „Asi mají salát.“ „Ne to bude něco jiného, salát má tamta paní“ „To vypadá hezky.“

Když je plno, kavárna se stane dosti hlučnou, slyšíte tu nejen zákazníky, ale také často vrzne podlaha, která sice pěkně doplňuje interiér, ale doma bych ji mít nechtěla.

Dala jsem si cappuccino a levandulovo-borůvkovou limonádu. Limonádu jsem si dala omylem, protože jsem si myslela, že je fialková (proč?), ale byla moc dobrá. Chutnala po levanduli nikoli po fialkách, což je zřejmě v pořádku. Mimochodem limonád si tu můžete dát více druhů, zaujala mě příchuť bazalka-zelený pepř, ale jsem slaboch, takže jsem si ji nedala. Cappuccino bylo vynikající, mělo výbornou krémovou pěnu (ne ten provzdušněný kopeček mléka a vody).

Samozřejmě i zde si můžete dát něco na zub a dokonce i něco alkoholického k pití (super). V recenzích jsou dost často vychvalované místní dezerty.

Obsluha byla mírně chaotická, ale myslím, že příčinou bylo, že slečna měla moc lidí (nějaká výpomoc na plac by neškodila).

Kavárna je super, co jsem měla mi chutnalo a ráda do ní opět zavítám. Mezi moje nejoblíbenější kavárny ale patřit nebude, protože i když je zde vše dotažené do detailu, je tu taková studená atmosféra. Mám raději přátelštější prostředí, kde se na Vás občas taky někdo usměje.


A co Vy? Kam chodíte rádi na kávu? A Kdy jste byli naposledy v kavárně?

Zajděte si ven, jen tak na kafe,


Teress