Čím jsem starší, tím jsem na sebe kritičtější. Podívám se do
zrcadla a vidím, že už to není to, co to bývalo. Vypadám prostě jinak. Kůže na
obličeji ztrácí svou pružnost a zadek začíná být velký kamarád se zemí.
Nemluvím o tom, že co sním, se mi okamžitě někde objeví v podobě pár centimetrů
navíc. Kde jsou ty časy, když jsem se v noci ládovala čokoládou? Asi
zmizely v nenávratnu. Ach jo L
Ale co je na tom všem úplně nejhorší? Když jdu ven, třeba do
hospody nebo se občas mihnu někde na diskotéce. Nejhorší prostě je, vidět ty
mladý holky. Jo všem je tak maximálně sedmnáct a je jich všude plno. Jsou pěkný
a i když nejsou třeba zrovna nejhubenější jsou prostě mladý. Copak to znamená,
že mladá holka je vždycky krásná? Začínám mít ten dojem, že ano. Sedí si to na baru,
chodí to v hloučku. To je taky podpásovka, protože čím je jich víc vedle
sebe, tím každá vypadá líp. Hodně pijou, rychle jsou opilé, a dělají strašnej
hluk. A já? Taky jsem taková bývávala a bylo mi strašně fajn. Nejhorší na tom
je, že to není jen o vzhledu, jelikož já už se tak chovat neumím. Neumím nic
neřešit. Neumím sedět do osmi do rána někde v hospodě a na to, že na mě
někdo doma čeká kašlat. A hlavně neumím nezávidět těm mladým pipkám, tu bezstarostnost.
Je to tak a ať se mi to líbí nebo ne, mladší už nikdy
nebudu. Naopak. A to mi nebylo ještě ani třicet, to jsem zvědavá, co budu říkat
pak. Třeba zmoudřím a budu se na to všechno dívat zase jinak.
A co s tou krásou? Jo pěkná to zřejmě jsem (sebevědomí
mi nikdy nechybělo:)), ale není to tak, jak to bývalo. Dřív jsem na sebe nepotřebovala
patlat tuny krému, abych na obličeje neměla suché fleky. Stačila mi nějaké
dekorativní kosmetika. Takže teď vyhazuju spoustu peněz, za různé kosmetické
preparáty. Ovšemže to nejsou jediné náklady. Protože jako mladá jsem vše, co
jsem snědla, někde vyběhala nebo vytancovala. Takže další nemalá částka, přijde
na návštěvu různých fitek, i když mezi námi děvčaty, nemám pocit, že bych z toho
nějak zázračně hubla, ale alespoň mám dobrý pocit z toho, že se snažím.
Takže abych to shrnula. Je strašně lehké být krásná, když je
holka mladá, ale po té dvacítce už se člověk musí opravdu snažit, aby nějak
vypadal. Moje mamka mi teď řekla, že do třicítky je to fajn, že po třicítce,
člověk nabírá ani neví z čeho a opravdu začíná stárnout. To jsem zvědavá,
co mě teda ještě čeká L
Ale je pravda, že moc pozitivně to nevidím.
A tady pár nových věcí co jsem stihla nafotit, doufaje, že
mi pomohou se trošku s věkem vypořádat :)
Ručně vyráběné soli do koupele |
Pásky na černé tečky |
Hodně zábavné!:) Co už ale tak moc zábavné není, že já ve svých 23 letech mám dost podobné pocity... Pokud nejdu spát do jedenácti, jsem následující den protivná a nic se mi nechce... Nebaví mě chodit do barů, protože bych pak musela domů, radši pořádám doma akce pro blízké se spoustou jídla (na alkohol jsme naštěstí nezanevřeli:) Když už někam přece jen jdu, jedu domů taxíkem, protože nemám nervy se v noci kodrcat nočními spoji s šestnáctilétými vysmátými objímajícími se individui. S přáteli už neřešíme tolik kdo s kým spí, ale jak to jde v práci, co je nového v politice a kde se nejlépe najíst. Mno, mám pocit, že mi ani ta sůl do koupele nepomůže, že jsem prostě konzerva:) Veronika
OdpovědětVymazatNo včera u mě byla kamarádka a když si projedu náš rozhovor je to úplně přesně to co popisuješ akorát jsme ještě stihly řešit nemoci :) jako 60-leté báby...třeba se to s přibývajícím věkem spraví a chytneme nějakou druhou mízu :)
Vymazat