Dýňová slavnost v otevřené zahradě

Dýní není nikdy dost, a když se k tomu přidá pěkný počasí a čerstvý vzduch je o co stát.

Když se řekne otevřená zahrada, člověk si pod tím může představit ledacos. Jednu takovou otevřenou zahradu mám kousek od domu a její smysl mě dodnes uniká. To byste ji museli vidět, jsou tam dva stromečky, vyschlá louže, co měla být zřejmě studánkou a velká hromada ničeho. Zřejmé je, že tohle není úplný prototyp otevřené zahrady a proto, když jsem se dozvěděla o dýňové slavnosti pořádané v centru Brna, právě v jedné z otevřených zahrad, vydala jsem se tam podívat.

Otevřená zahrada, jejímž provozovatelem je Nadace Partnerství se nachází na ulici Údolní 33 vedle restaurace La Bouchée. Během roku se zde konají různé akce, některé jsou zdarma a na některé se platí vstup. Bohužel Dýňová slavnost byla zrovna z těch akcí, kde se vstupné platilo. Nejsem zastáncem placení vstupného za to, že si jdu koupit něco k jídlu.

Na místě byly dvě stanoviště s jídlem, jeden od restaurace Rebio a druhý od La Bouchée. Také se zde nacházelo několik menších stánků, kde jste si mohli zakoupit něco sladkého, jablečné mošty, maso nebo zeleninu.

Hlavní surovinou nabízených jídel měla být dýně, ale nepřišlo mi, že by dýně v pokrmech převládala. U stánku Rebio jsem si dala vegetariánskou tortillu, která mi tedy vůbec nechutnala a určitě bych se bez ní obešla. Byla suchá a taková nijaká. Žádný vrchol gastronomie to rozhodně nebyl. Naproti tomu vegetariánský guláš s hlívou ústřičnou měli opravdu dobrý a vůbec bych podle chuti nepoznala, že není z masa. Dokonce bych řekla, že by strčil leckde jaký masový guláš do kapsy. Pokud vím ani jedno z těchto jídel dýni neobsahovalo, a proto jsem se přesunula ke stánku La Buchée, a tam si dala alespoň dýňový latté. Bylo výborný a vedle toho známého od Starbucks by zářilo. (Nechápu kdo to v tom Sturbcks pije, jejich „dýňový latté“ u dýně ani neleželo.)

Pro lepší trávení jsme si po jídle prošli celou zahradu, ta je docela velká a se spoustou zajímavých věcí. Ono se to asi nedá úplně popsat a nejlíp byste udělali, kdybyste si tam zašli sami. V zahradě jsou slepičky, králíčci, různá termitiště, rostou zde rajčata, dýně a jiná zelenina. Také si můžete prohlédnout různé „výrobníky proudu“.

V rámci slavnosti jste si tu mohli vydlabat dýni (a zapojit ji do soutěže), zúčastnit se ochutnávky soutěžních koláčů (za poplatek) a pokud jste sebou přivedli děti, bylo tu pro ně nemalé množství workshopů od výroby koupelových směsí až po výrobu ozdob s přírodních materiálů. Mimo to zde probíhalo pečení chleba v peci, který jste zároveň mohli ochutnat. Nebo byste si raději opekli špekáček na ohništi? I to zde bylo možné.

K večeru (rozuměj 15:00 J), jsem si koupila víno z vinařství U Samsonů (špatně jsem vybrala, nechutnalo mi) k němu několik dezertů a využila jsem posezení na terase, kde právě začínal koncert Hany Robinson. Terasa je zároveň jediné místo v zahradě, kam smíte jít se psy jinak je jim vstup do zahrady zakázán.

Musím říct, že program byl nabytý a rodiny s dětmi zde mohli strávit opravdu nabyté odpoledne. Zahrada je krásná a akce se vydařila.

A co vy moji milí čtenáři, jaké jídlo z dýně máte nejradši?

Krásný zbytek dne

Teress