Jsme tři

V životě každého páru nastane čas, kdy všechno funguje tak dobře, že je potřeba se někam posunout. Většinou se jedná o období, kdy je kde bydlet, je práce a všechno funguje...tak nějak dobře.

Někdo v této fázi pořádá malé či velké veselky, bere si hypotéky na krásný dům s laťkovým plotem, a jak na běžícím pase rodí děti. Jednou, ať už se nám to líbí nebo ne, přijde čas, kdy všichni kolem nás mají po svatbě, zrekonstruovaný alespoň 3+1 a na facebooku fotky usměvavých miminek. Dalo by se říci, že se jedná o psychické týrání nás, co ten život máme zařízený tak...jak máme. Pokud totiž vidíte denně všechny Vaše kamarádky v bílých šatech objímající svoje děti, dostaví se k Vám pocit že jste snad něco propásli a že Vám něco uniká.

„A dost!“, řekla jsem si jednou, když jsem opět měla zaspamovanou facebookovou zeď uslintanýma a pobryndanýma miminama. Dodnes nechápu, proč takové fotky mají stovky likeů. Vždyť se to mimino ani neumylo. Ani moje fotka z plesu, před kterým jsem stála dvě hodiny u zrcadla, nemá takový úspěch.

Dnes už nejsme doma dva. Byt s námi sdílí psí holčička Fíka. O Fíce jsem měla jasnou vizi: „Bude to ten nejlepší, nejšikovnější a nejposlušnější pes na světě.“ Bohužel vypadá to, že zatím se naučila jen vyčůrat na koberec. Jde jí to vážně dobře. Nikdy se nestrefí do stejného místa. Má štěstí, já krásná a tak ji vše odpouštíme. A představte si, díky Fíce budeme mít asi novou podlahu, ale koberec, ten tam určitě nebude.

Kolik z Vás má doma pejska? Jakou máte rasu?

Mějte se moc krásně,

Teress