Už nikdy spát sama?

Konečně jsem se sem dostala, tento týden byla náročný, každý den zkouška…no fuj. Radši na to nebudu myslet.

Dneska bych Vám chtěla napsat o mé závislosti na panu Božském. Už jsme spolu docela dlouho (no jo, celej život to sice není, ale nějakej pátek už to bude), ale ani si nepamatuju, kdy jsme naposledy spali od sebe. A tu náhodou Božského napadlo, že pojede na dva dny na kolo. Za normálních okolností bych jela taky, ale oba dva dny sem měla už jednou zmiňované zkoušky ve škole.

Přes den jsem věděla, že to bude v pohodě, ale večery, kdy mám být sama, mi dělají velký problém. Většinou se bojím (pod postelí mám zřejmě strašidlo) a nemůžu usnout (to nemá žádné logické vysvětlení). Nemluvě o tom, že když se venku setmí, bojím se jít si vůbec zapálit, aby tam na mě náhodou nečekal nějaký násilník (a on tam určitě stojí celou noc a čeká, až se uráčím na to cigáro vyjít).

Božský odjel, já se vrátila ze školy a učila jsem se, ani nevím jak, ale najednou bylo deset večer, chvíli jsem okouněla na netu a šla spát. Ráno jsem se vzbudila a bylo mi fajn. Nasnídala jsem se, udělala si čaj a šla na zkoušku. Normálně si představte, že kdyby mi Božský nevolal, tak si snad ani nevšimnu, že není doma:)

Nejhorší bylo, když se vrátil a ptal se mě, jak se mi spalo. No co, to jsem mu měla jako lhát? Nemůžu říct, že blbě když to bylo tak fajn. Tak jsem mu řekla: „Víš lásko, usnula jsem v prostředku postele a měla jsem ji jen pro sebe. V noci jsem se ani jednou nevzbudila, protože mě nic nevyrušilo. Spala jsem celou noc jak dřevo a probudila se až ráno. Nemusela jsem opatrně a potichoučku vstávat abych tě nevzbudila. Sakra mě se spalo fakt dobře!“

Tím nechci říct, že bych si přála, aby každou noc někde trajdal, ale jednou za sto let, si klidně může někam vyjet:) A já se jednou za sto let faaakt dobře vyspím:)

Mimochodem mi přivezl spoustu oplatků, takže všechno moje každodenní cvičení je tím pádem v háji:)

Užívejte si osamělé noci, dokud můžete,

Teress