Čipování Fíky, kosmetika a víno
Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale vždy se těším na
jakýkoliv volný den. To nebudu muset vstávat, vařit, jít do práce… nebudu muset
dělat zkrátka vůbec nic. Plánuji si, jak tento den krásně proflákám, na co
všechno se podívám a jak nevylezu z postele.
Blbý je, že jak jsem zvyklá na pracovní režim, tak mi zase
trvá si na něj odvyknout. Ležet v posteli a nic nedělat? To mi přijde jako
ztráta času, navíc, když mám na práci tolik věcí, co by se daly udělat od žehlení
(k tomu se dokopu, když už nemám prádlo kam dávat) až po vaření (něco jíst
přece musím).
Zajímalo mě, co vlastně v ten volný den, dělám, protože
mi uteče vždy strašně rychle a nemám pocit, že bych ho vyplnila nějakou činností.
Proto jsem se snažila zaznamenat každou činnost (ne to že jsem si vyčistila
zuby), k tomu mi krásně posloužilo úterý 29. 12. 2015, kdy jsme doma s Fíkou
osiřely.
Je osm a já vstávám, hlavně z toho důvodu, že je doba
snídaně, bohužel ne moje ale Fíky. Naštěstí krmíme převážně granulemi, takže
příprava psí svačinky mi nezabere moc času a můžu se věnovat přípravě mojí
snídaně. V pracovní dny na snídani nemám vůbec čas, a proto si snídani
doma opravdu užívám. Udělala jsem si vajíčka se šunkou. Bohužel jsem při
přípravě zjistila, že při nákupu došlo k omylu a místo normální šunky mám
jakousi Mortadelu, která u šunky ani neležela a spíše je to klon gothaje.
Pěknej hnus. Doufala jsem, že po opečení na pánvi bude trošku lepší, ale mýlila
jsem se. Snažila jsem se tedy nemyslet
na to jakou ňamku jím, udělala jsem si výborný vanilkový cappuccino a koukala
na Youtube.
V deset hodin jsem se v rychlosti oblíkla, vzala Fíku
na vodítko a hrála jsem před ní divadlo, že jdeme na super procházku. Jenže mě
se nedá věřit, já to vím, ale malá Fíka je ještě naivní. Když jsme se najednou
ocitli v čekárně u veterináře, tak ji radost z výletu asi rychle přešla.
Šly jsme na očkování a čipování. Nakonec se ukázalo, že Fíka je víc v pohodě
než já, protože všechno brala s klidem a já vystresovaná bombardovala veterinářku
otázkami „Jak je ten čip velký? Bude ji to bolet? Jak dlouho to trvá?“. Nakonec
jsem ji tak tak zvládla držet, protože nesnesu pohled na jehlu. Pokud uvažujete
o čipování psa, vůbec se nebojte, čip je opravdu maličkej a aplikace probíhá
skoro stejně jako očkování. Fíka ani nevěděla, že ji nějaký čip dali a pod kůží
nejde vůbec cítit. Myslela jsem, že tam bude mít hrbolek, ale nemá tam vůbec
nic.
Oběd jsem naštěstí vařit nemusela, protože jsem měla v ledničce
zbytky. A dobrý zbytky. Zelí s bramborovýma knedlíkama a kačenu. (Tu
kačenu bych mít vůbec nemusela). Tak si tak obědvám a u toho si skládám puzzle,
což mě nečekaně vůbec nejde. Vždy jsem obdivovala lidi, co složí 5000 jak nic.
Pro mě jsou i pětistovky heroický výkon. Mým očím všechny dílky připadají
stejné, takže skládání pokus omyl je u mě jediná možnost jak někdy něco složit.
Ve dvě už utíkám na kosmetiku. Moje kosmetička má stejnou
pracovní dobu jako já, proto musím využít každého dne, kdy nejsem v práci a
zajít alespoň na obočí. A když mám dnes čas, vzala jsem to i s čištěním. O
pět set padesát korun lehčí (nevím, jestli čištění za tu bolest stojí) si to
vykračuji zpět domů a je mi tak nějak veselo. Ono si hodinku poležet v teple
na lehátku, není vůbec špatná věc.
K večeři dělám zapečený těstoviny. Normálně je mám
hrozně ráda, ale když zjistím, že mám doma zase nějakou zdravou variantu těstovin
(jsou hnědé) je mi jasné, že výsledek nebude nic moc. A taky nebyl. Nejlepší je
kupovat obyčejný těstoviny. Já to vím, vždycky to vím a stejně mě občas popadne
amok a koupím balíček „těch jakože zdravých“.
Mám výbornou náladu, takže po večeři pádím na vínko. Stejně
se do té hospody chodí v zimě líp, můžete si tam zapálit a nemáte pocit,
že Vám mrazem upadne ruka. Kdoví jak dlouho, to tak ještě půjde. Jsem ze všeho
v takové euforii, že u toho vína (ne jednoho) sedím nepřiměřeně dlouho a
vykouřím nepřiměřené množství cigaret (ono to jde ruku v ruce), takže pak
padnu rovnou do postele.
Tak to byl můj jeden povedenej den volna.
A jak trávíte nejraději volno Vy?
Teress
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář, určitě mě potěší :)