Moje malé radosti: Děkuji šéfe, nemám zájem!

Pohlreich a jeho doporučení v praxi

Když jsem byla nedávno na horách, střetla jsem se tam s velice zajímavými lidmi. Nikdy mi nedělalo problém se s někým novým seznámit. Alespoň si s nimi můžu vykládat, co chci, jelikož o nich nic nevím a oni neví nic o mně. Je zde zaručeno, že se nebudu opakovat :).

Jednou tak večer se sestrou a se dvěma muži (P. 35 let a Š. 55let) sedíme, už máme něco popito a dostali jsme se k cestování. Kluci jezdí hodně na motorkách, takže například Česko mají proježděné křížem krážem.

P. říká: „Loni v létě jsme byli na Šumavě u Štěpána. Víte kde? Tam, jak se točilo: Ano šéfe. Tam to bylo tak výborný! Nic lepšího jsem snad nikdy nejedl! Zmrzlinu nám tam donesli v lebce! To byla paráda.“, otočí se na Š.: „Že jo!?“ a

Š. na to: „ Jsi normální! Tam?! Fuj takový hnus jsem v životě nejedl!

P.: „Co kecáš, vždyť to tam bylo tak dobrý, všem nám to chutnalo.“

Š.: „Vole, seš normální. Dal jsem si steak, řízl jsem do něho. A krev stříkala všude kolem.“

P.: „Já jsem ho měl teda dobrej a nikde nic nestříkalo.“

Š.: „Ty vole, vždyť sem do toho masa říznul a kráva po druhé vykrvácela. Druhej den sem si tam dal řízek a všichni jste mi ho tam záviděli.“

P.: „ Víš vůbec kde myslím?“

Š.: „ Jasně, že vím. Takový sračky tam měli. A to já sem jedl už hodně hnusů. Když jsem byl v Rusku, tak jsem si tam dal šašliky. Šli kolem jacísi Češi a řekli mě. „Pane co to jíte? Snad jste si nedal ty Šašliky, tady se ztrácí pořád tolik bezdomovců.“ Tak jsem to vyplivnul. Málem jsem se z toho poblil. Ale pořád to bylo lepší jak u toho Štěpána. Tam už nikdy nepůjdu.“

Já a sestra jsme se váleli smíchem. I když kluci si stáli každý tvrdě za svým. Tenhle jejich rozhovor však berte s nadsázkou. Nemyslím si, že by to tam bylo nějaký hrozný. Já jsem v té restauraci nebyla, takže nemůžu soudit. Je mi jedno kolik jim dal Zdeněk P. hvězdiček, ale je pravda, že v Maurerově Grand restaurant výběru na rok 2013 se umístili na 22. místě Jejich kvalita jídla se umístila na místě 7. Takže rozhodně tam musí vařit dobře i kdyby nechtěli :). Každopádně tahle rozmluva P. a Š. byla opravdu kouzelná. Když se něco takového děje, tak vždycky zpětně lituji toho, že jsem si nezapnula diktafon, abych Vám tyhle situace mohla sdělovat v původní verzi :-D.

Ale co pravda je, a co jsem zažila já, je Restaurace u Tlustých v Lednici. Byli jsme tam se sestrou a s Božským někdy před dva a půl rokem, při návštěvě zámku v Lednici. Na restauraci obrovská cedule s Pohlreichem a jejich dvě hvězdičky. Připadalo nám, jako by dělali, že jsou nejlepší na světě. Obsluha nepříjemná a dívali se na nás, jako by jsme je tam obtěžovali. My se sestrou jsme si daly nějaký smažený sýrový špíz. Ani jedna jsme ho nesnědla. A prý, že se na takových jídlech nedá co zkazit. Božský měl nějaký výpečky se zelím (už si přesně nepamatuji, co to bylo). Ochutnávala jsem a litovala, že jsem si to nedala taky. Zelí bylo moc dobrý. Na druhou stranu já miluju zelí a nikdy se mi nestalo, že by mě někde nechutnalo. Takže nevím, jestli jsem v právu tohle jídlo hodnotit. Vždy Vám sem napíšu, že zelí bylo dobrý:). Každopádně já bych do téhle restaurace znovu nešla, i kdyby jim dal Pohlreich hvězdiček sto.

A na odlehčenou jsem Vám našla pár fotek z Lednice. Jestli jste tam ještě nebyli tak si určitě zajeďte. Je to moc krásný zámek.