Když se ve mě probudí básnické střevo

Krásný slunečnný den moji milí čtenáři. Už jsem Vám tady psala roztodivné věci. Některé byly lepší, některé zase horší. Ale básničku tu máme dneska poprvé. Co si o ní chcete myslet, to už nechám na Vás.

Život

Chtěla jsem žít,
ale nevěděla jsem jak,
stále jsem chtěla něco mít,
nevěděla jsem co, a tak,
jsem jen byla.

Jednou se stalo to, co mělo se stát,
objevil ses ty,
a já přestala se bát,
neměla jsem dúvod.

Náhle, jak čas šel,
pochopila jsem,
že něco není jak bys chtěl,
a to co mám je jen sen.

Najednou se něco vtírá pod náš práh,
je tu zase,
věčný strach.


Doufám, že jsem Vás při dnešku úplně neotrávila, ale nebojte se, nehodlám z tohoto dělat pravidelnou rubriku.

Teress