Brňačka ve vlaku

 V Brně máme spoustu dopravních prostředků, kterými se můžeme přemisťovat na různá místa. Ale pokud nejedu autem, tak se do města dostanu autobusem nebo šalinou (pro ne-brňany tramvají). Právě proto jsem byla v rozpacích, když jsem se měla dostat z bodu A do bodu B vlakem. V tomto případě se bodem A rozumí Blansko a bodem B Brno.

Na nástupišti v Blansku jsem si koupila lístek a nestačila jsem se divit. Vypadal podobně jako lístek do šaliny, dokonce tam byla i šipka, kde se má cvaknout. Asi žiji v době kamenné, protože si pořád vzpomínám na to, že po vlaku chodil průvodčí s kleštičkami a lístky cvakal.

Kde si jako mám sakra cvaknout lístek? Rozhlížela jsem se po nádraží, celá nesvá a všimla jsem si, že ostatní příchozí míří k něčemu, co vypadá jako velký přístroj na jízdenky. Nejistě jsem se k tomuto stroji přiblížila. Docela mě zaskočilo, že díra, do které mám lístek strčit, byla asi třikrát delší než samotný lístek. (Ještěže jsem se narodila jako holka, protože problém s dírama mám docela častoJ).

 

Lístek jsem si cvakla jako dement.

Lístek jsem strčila do díry a ozvalo se hlasité cvaknutí. A je to, lístek jsem měla označený, bohužel trošku jako dement. Jako dement v mém případě znamená milí čtenáři, že čísla na lístku jsem měla totálně křivě a nebyla jsem si vůbec jistá, jestli jsou tam vůbec všechna.

Nebudu se tu rozepisovat o tom, že když přijel vlak, raději jsem následovala ostatní cestující, protože jsem nevěděla, jestli se vlakové dveře otevírají automaticky. O tom, že jsem nevěděla, jestli ty dveře třeba za sebou nemám zavřít. Ale o tom, že jsem si sedla na první sedátko co jsem uviděla, byla jsem ráda, že jsem to celé zvládla a usmívala se jako měsíček na hnoji. (Nevím, jak se přesně usmívá měsíček na hnoji, ale toto slovní spojení se často používá, tak abych nebyla úplně mimo J). Dokonce jsem si vytáhla z tašky mobil a všechno si zvesela fotila.

 

Rajec kaštan - můj nejoblíbenější.

Myslím, že jsem musela vypadat jako někdo, kdo nikdy nevytáhl paty ze své rodné vísky a jede do města navštívit svoji zbohatlickou tetu. A celá tato myšlenka mi přišla tak nějak vtipná. Ale co? Co na tom, že bydlím spoustu let v Brně? Co na tom, že jsem ve svém životě viděla milionkrát vlak? Proč si občas neužít i obyčejnou cestu vlakem? Vždyť léto je k tomu ideální!

 

Všechno jsem zakončila snídaní v KFC, longerem, pěknej hnus to byl, doufám, že už ho nikdy jíst nebudu.

A co vy mí drazí čtenáři, jaké mate zkušenosti s dopravními prostředky?

Mějte se moc krásně,

Teress