Dort pro mamku aneb jak se to nemá dělat :)

Tak jsem si řekla, že mamce k narozeninám upeču dort. Už jsem pekla dva dorty pro přítele, první nijak zvlášť nenadskočil, tak jsem to svedla na velikost formy a koupila si menší. Druhý dort ve tvaru motýlka už byl povedený a dobrý. Jednalo se o pomerančový dort, který jsem vyštrachala z nějakého asi čtyři roky starého Gurmánu. Rozhodla jsem se, že mamce upeču právě tento pomerančový dort, když už se jednou povedl povede se i po druhé. Vyčlenila jsem si na pečení celý den. To bych ale nebyla já kdybych se nepouštěla do nějakých experimentů. Řekla jsem si, že dort potáhnu marcipánem. Na internetu jsem si našla návod na marcipán a vypadalo to velmi jednoduše.

První zádrhel nastal v Globusu, když jsem nakupovala suroviny. Nemohla jsem totiž najít kukuřičný ani jiný sirup. No co v receptu psali, že se sirup dá nahradit medem. Také nad cenou sušeného polotučného mléka jsem se trošku zadrhla a nechápala co na tom stojí osmdesát korun. Další shánění surovin už šlo docela lehce, je sice pravda, že aroma sladké mandle nakonec bylo jen aroma  mandle, ale přece nebudu celý den lítat po obchodech.

K samotnému pečení bych řekla jen to, že korpus se celkem povedl a krému se snědla skoro půlku, když chladl. Nejdelší čas bylo právě chladnutí korpusu a krému. Když jsem napatlala korpus krémem dala jsem ho do ledničky. Vrhla jsem se na ten strašně jednoduchý marcipán. Takže za prvé množství surovin v receptu vůbec neodpovídalo marcipánové hmotě ale spíše jakési kašičce. Možná to bylo použitým medem. Když už se mi konečně povedlo udělat něco co připomínalo marcipán, zjistila jsem, že toho je málo, takže zase znovu. Když už jsem měla odpovídající množství marcipánu a rozválela ho, byl celý přilepený na podložce, nebo se při zvednutí natáhl a potrhal. Potáhnout dort se mi povedlo asi až na sedmý pokus a to jsem se na potah musela dívat ještě s přivřenýma očima. Nakonec jsem podle nákresu, který jsem si předem nakreslila, dort ozdobila. Nevypadal sice nikterak úchvatně ale byla jsem v té chvíli ráda, že už to mám za sebou i když jsem byla celá ulepená od cukru a kuchyň byla celá zabarvená od potravinářského barviva. Musím ještě dodat, že než jsem ho přivezla mamce (i když byl celou noc v ledničce) marcipánová hmota z dortu začala stékat, mamce se ovšem líbil. Ještě aby ne, taky by se mi líbilo kdyby mi někdo upekl dort, což už se minimálně pět let nestalo a kdoví jestli někdy v budoucnu ještě stane.