pondělí 27. dubna 2015

O odpadu, třídění a lidské lenosti

Nikdy jsem nebyla žádný moralizér (tohle slovo určitě neexistuje), ale když se moje kamarádka řítila s velikou kameninovou mísou ke kontejnerům s tříděným odpadem, musela jsem zasáhnout.

„Můžeš mi říct, kam to chceš hodit?”

„Tam kam se to vleze.” Zněla její odpověď.

“Nezapomeň, že to z papíru ani z plastu není.”

Jako by nic si vesele vykračovala dál ke kontejnerům. A od kdy prý, že jsem taková správňácká. Já „správňácká“ tedy rozhodně nejsem, ale když už se někdo snaží a ten odpad třídí, tak jim do toho nebudu házet něco jiného. Co bych to byla potom za člověka?

Asi lenoch, jinak si to vysvětlit nedokážu. Zvlášť, když ta holka prohýbající se v zádech pod tíhou hliněného produktu konstatovala: „Nevracím ani zálohovaný flašky od piva a házím je do popelnice. Mě se s tím nechce tahat.”

„Vždyť jezdíš všude autem.”

„No jo, ale pak by mě to, kdo ví jak dlouho, cinkalo v kufru.”

Věřím tomu, že slyšet naše babička to, že někdo hází zálohované láhve do odpadu, asi by ji trefil šlach. Věřím tomu, že celý život poctivě běhala s každou lahví do obchodu (a že tehdy toho skla bylo). A nejenom ona!

Mísa nakonec zůstala položená u kontejnerů (třeba si ji někdo vzal). Beztak je to v Brně takový sport pokládat všechno k popelnicím. Jdete po ulici a máte to jak v nákupáku. Tam bunda, tady žehlička. Naproti křeslo, když se tročku projdete, určitě k němu naleznete i nějaký apartní konferenční stoleček. Zajímalo by mě, jestli heslo: VŠAK ON SI TO NĚKDO VEZME, funguje i v jiných městech. Máte o tom někdo přehled?

Ještě, že nikoho nenapadlo pokládat k popelnicím nedojedená jídla. Věřím tomu, že za horkého letního dne, by to teprve byla ta pravá podívaná (nebo mám říct počuchaná?). Kdo byl někdy v africké zemi, určitě si umí takovou situaci představit.


Jak jste na tom Vy moji milí čtenáři? Třídíte odpad? Nebo si myslíte, že je to ztráta času? Znáte někoho, kdo pokládá věci k popelnicím (samozřejmě nemyslím nikoho konkrétního :-)).

Krásný vstup do nového týdne,


Teress

úterý 21. dubna 2015

Frky od opilého stolu

Víte, kde je nejlepší scházet se s přítelkyněmi? Kde zaručeně proberete závažná témata? Kde si vyměníte velké množství kvalitních informací? Nevíte? Přece tam, kde se zpravidla nejčastěji všichni scházejí. Přece v hospodě, restauraci, baru…říkejte tomu, jak chcete.

Naše hospodská konverzace se vždy ubírá tímto směrem:
  • Novinky – to, co se změnilo od našeho společného setkání. Nejkratší fáze hovoru. Asi jsme všechny nudné a moc se toho u nás nemění. Práce pořád stejná, vztahy také, děti nemáme.
  • Pomluvy – jak už jsem psala výše, jsme holky nudný. A protože na našich životech nic moc k probírání není, probíráme životy druhých. A to do detailu. Na nikom nenecháme nit suchou. K tomuto bodu se mnohokrát vracíme i v další části hovoru, ale v něm zvládneme několikrát zopakovat tutéž informaci a tvářit se u ní, jak je životně důležitá.
  • Jakože cože – nejveselejší fáze. Smějeme se všemu. Opravdu všemu! Hloupé je, že si většinou druhý den nepamatuji, čemu jsme se tolik smály. Jen vím, že jsme se smály hodně a já se výborně pobavila. V této fázi nebývá výjimkou, že máme vypité větší množství alkoholu, chodíme častěji na záchod a každý mluví o něčem jiném.



Zápis z posledního setkání:

Známá prodává koně samozřejmě i daleko za hranice.
„To letí ty koně letadlem?“
„Ano“
„Sami?“
„Ano.“
„A co když po cestě vystoupí.“
„Z letadla asi těžko vystoupí.“¨
„V tom případě vystoupí, až je letadlo na letišti. Vystoupí si z letadla, a aby se neztratil, na letišti už na něj čeká nějaký chlap a v ruce svírá cedulku kůň?“
„Ne, on letí v zavazadlovém prostoru.“
„To se ty lidi musí hodně divit, když čekají na zavazadla u pásu a najednou vyjede kůň.“
„Už jste jedly?“
„Ne, čekaly jsme na tebe.“
TICHO
„Ty prodáváš koně do Japonska a nechceš nás pozvat ani na pizzu?“


Také vedete výživné rozhovory u opilého stolu?

Mějte se moc hezky,

Teress

neděle 19. dubna 2015

Bylinná zubní pasta pro Vás i Vaše děti

HERBADENT pro zdravé zuby a dásně

Kdybych měla spočítat kolik už jsem koupila zubních past, které slibovaly zastavení krvácení dásní a celkové ozdravení dutiny ústní, asi bych se už nedopočítala. A to už vůbec nechci vědět, kolik peněz to všechno stálo. A výsledek? Žádný! I když nepatrný užitek jsem měla z Elmex gelu.



Ale teď jsem narazila na pastu, která je jiná než všechny ostatní. Možná díky tomu, že neobsahuje fluor ani menthol, ale naopak bylinky a ženšen. Proto je pasta vhodná pro ty, co nemají fluor v lásce (ano, já se hlásím) i ty mladší z nás, co by mohli pastu například spolknout.

Pastu Herbadent bych také ráda posunula do popředí, jelikož se jedná o český výrobek (výborně!). Jestli jste o této pastě ještě neslyšeli, nic si z toho nedělejte. Já jsem o její existenci ještě donedávna nevěděla. Dočetla jsem se o ní na portálu Blogerky a hned mě zaujala. Ale nechám už tohoto okecáváni, které stejně nikoho nikdy nezajímá, a raději napíši, jaká je tato pasta v praxi:


  • Pastu používám pravidelně tři týdny.
  • Voní pěkně, po bylinkách.
  • Obsahuje přírodní pěnidlo – nepění tolik jako obyčejné pasty, takže krásně na zuby vidíte. Vidíte to, co čistíte a kde by to naopak chtělo ještě přidat.
  • Neobsahuje fluor ani mentol – v puse nepálí, nedráždí, je trošku nasládlá.
  • Obsahuje sedm léčivých bylin – pastě propůjčují nahnědlou barvu.
  • Vhodná při projevech paradentózy, krvácení a zánětech dásní – s krvácením dásní mám problémy, ale už po týdnu používání mi tento problém z 90% odezněl. Navíc se mi zuby zdají hladší a klouzavější než před používáním.


Moje zkušenosti s touto pastou jsou ve skrze pozitivní a můžu ji všem doporučit. Pokud byste se o bylinné pastě na zuby chtěli dozvědět více, navštivte stránku Herbadent home, kde můžete tuto pastu a další produkty (například kartáčky na zuby, ústní vodu) zakoupit.

Máte také nějaké zkušenosti s touto pastou? Nebo s ústní vodou této značky? Na tu si také brousím zuby.

Teress


Článek byl sepsán ve spolupráci s internetovým portálem Blogerky.cz

pátek 17. dubna 2015

Bezdrátový ovladač pro XBOX 360 (srovnání originálu s neoriginálem)

Jak už to tak vypadá, jsem sto let za opicemi. Nejenže mám „pouhý“ XBOX 360 místo nového XBOXu ONE, ale teprve nedávno jsem si pořídila druhý ovladač. Je to ostuda! Konzoli mám přes tři roky a stále naše domácnost disponovala jen jedním ovladačem. Z toho vyplývá, že jsme si ve více lidech zahráli tak maximálně Wormsy (nestárnoucí hra) u kterých jsme si jako blázni podávali ovladač. Přitom jsme ale konzoli pořizovali jen kvůli Kinectu. Měli jsme (jak už to tak u nás bývá) velké plány: pořídíme si sportovní hry a budeme cvičit. Dopadlo to následovně, hry na cvičení máme asi dvě a jsou to ty nejméně hrané hry.


Dobré hry na pohyb jsou ty taneční, které mě baví a opravdu se u nich člověk zapotí, jenže řekněte chlapovi, ať jde s Vámi dát taneční battle. Ten můj se na to nikdy moc netváří a ještě horší je, že většinou vyhrává (takže jsem zpocená, vyřízená a taky pěkně naštvaná).

Dnešní článek ale není o tom, jak prohrávám u her na XBOXu (i když bych o tom mohla psát hodiny), ale o tom jak je na tom neoriginální ovladačka.
Originální bezdrátový ovladač máme v černé barvě a byl přibalen přímo ke konzoli, kterou jsme tenkrát kupovali. Nikdy s ním nebyl žádný problém.
Neoriginální bílý ovladač jsme pořídili na postovnezdarma.cz (přímo zde).
zdroj

Nejsem žádný technický tip a vůbec tomu nerozumím, takže nečekejte informace o parametrech, ale o tom jak se s nimi uživatelsky zachází.



Podle oka jsou na ovladačích patrné rozdíly (nemyslím tím barvu), které nemají na funkčnost žádný dopad:

  • Prostřední kulaté tlačítko HOME – Originál ho má ve tvaru loga XBOX, neoriginální nikoliv. Také jinak svítí a bliká.
  • Na neoriginálu není vyrytá značka konzole (výborně!)
  • Pocitově se mi zdá, že neoriginální ovladač má menší analogové ovladače (líp mi sednou na palce), ale je možné, že je to jen můj pocit. Zároveň se mi zdá i o malinko lehčí.



Jinak jsou ovladače naprosto stejné, oba jsou napájeny tužkovými baterkami, mají připojení pro headset, vibrace, stejná tlačítka. Ke konzole se oba připojili bez jakéhokoliv problému.

Mě jako holce padne lépe do ruky bílý neoriginální (kvůli důvodům, které jsem uvedla výše), ale než jsem ho vlastnila, hrála jsem jen s „origo ovladačkou“ a nikterak mi nevadila. Vzhledem k tomu, že neoriginály se dají koupit mnohonásobně levněji, určitě bych se nebála a šla do toho.

Jaký máte názor na originální a neoriginální výrobky Vy? Hrajete nějaké hry na Xboxu? Doporučili byste mi nějakou dobrou hru pro dva hráče?

Krásný víkend Vám všem,

Teress

pondělí 13. dubna 2015

Život s mužem: Asi nemá rád Ashtona Kutchera

Život s chlapem je stejně úžasný. I po těch letech, co jsme spolu, mě dokáže dostat do mírných rozpaků. Samozřejmě jako vždy to začalo po pár vínech. Ten alkohol je stejně s**** a ne že ne. Já  jak se napiji řeknu i to co nevím. Hlavně to, co by bylo lepší raději tajit.

Měla jsem potřebu sdělit mému drahému muži sen, co se mi nedávno zdál. Byl o Ashtonu Kutcherovi a měl „mírný“ erotický náboj. (Samozřejmě bych Vám ráda napsala, co se v mém snu odehrávalo, ale není tomu tak dlouho, co na mě na Bloggeru poblikávala hláška: „Zákaz přímé sexuální tématiky“ Ovšem mojí mužné polovičce jsem ho i díky vypitým skleničkám vylíčila více než barvitě.) O Ashtnu se mi nezdá každý den, vlastně tomu tak bylo poprvé a domnívám se, že to byl následek každodenního dívání na Dva a půl chlapa. Když jsem se posledně dívali na novou řadu Dextera, kterou jsme shlédli za víkend, tak mi to ve snách taky pěkně roztáčel (a to je většinu seriálu ponořený do rozřezávání lidských těl). A vůbec, abych byla upřímná, určitě Vám nechci tvrdit, že se mi ty sny (nahých, silných a sexy chlapů) nelíbí. 

Od té doby je ale můj muž na Ashtna nějaký zatížený a všímá si věcí, které já vůbec neregistruji. Jednou jsme si tak po večeři dávali tvarohový koláč a přitom se dívali na televizi. Zrovna běžela reklama na Orbitky, kde se Ashton hádá s pizzou. (Určitě víte, o čem mluvím.) Ta reklama je opravdu úděsná. Nelíbí se mi a nepřijde mi ani vtipná (ta co v ní Kutcher plete obleček v podobě chobotnice je lepší).
„Dávej pozor, ať se neudusíš,“ promluví muž vedle mě „panebože, i dýchat přestalas.“
Vracím se nohama na zem a víte, co? Na vidličce mám nabraný kus koláče, nehybně v půli cesty k ústům. S pohledem upřeným na televizi jsem úplně mimo. Samozřejmě, že jsem určitě přemýšlela nad něčím velmi důležitým. Ale můj muž Ashtna asi nemá moc rád. Víte proč?

Líbí se Vám nějaký herec, před kterým by Vám sami spadly kalhotky až ke kotníkům? Myslíte, že řeči o tom, který herec (zpěvák…) je fakt děsně sexy by se v partnerství vést neměli? Žárlili byste na nějakou dejme tomu topmodelku, kdyby se líbila Vašemu muži?
Mějte se krásně,

Teress

středa 8. dubna 2015

Řada nešťastných příhod

Lemony Snicket


Pokud už nikdy nechcete mít pěkné sny, cítit se dobře a mít jakýkoliv pozitivní názor na svět a život, věřit v dobré konce, určitě si přečtete tuhle sérii 13 knih od Lemony Snicketa. Ale jestli toužíte po světě, ve kterém vládne alespoň trošku spravedlnosti, jestli chcete správně dospět, oženit se nebo se vdát, založit si rodinu s kterou budete šťastní a na sklonku života budete moci se svými blízkými šťastně vzpomínat na krásné dny, které Vás v životě potkaly, nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy neotevírejte žádnou z knih Řady nešťastných příhod. A jestli jste natolik nezodpovědní a máte ve svém životě málo hrůzných věcí a otevřeli jste nějaký díl z těchto příhod sirotků Baudelairových, určitě jej okamžitě zavřete! A víte co? Nečtěte raději ani tento článek.



Pokud jste tento článek dočetli až sem, tak jste zřejmě natolik odolní a stateční, že Vám mohu sdělit něco málo o velmi tragických zážitcích těchto sirotků.

Takovým způsobem by byla určitě napsána recenze knih „Řada nešťastných příhod“, kdyby ji napsal sám Lemony Snicket. Pan Snicket Vás v každé knize několikrát nezapomene varovat o tom, co čtete za hrůznosti a ať toho raději co nejdříve necháte. Někdy je to dobré, někdy Vám to může být jedno a někdy Vás to zase neskutečně otravuje. Ale víte co? Já si styl psaní Snicketa zamilovala, jak by také ne? Těchto třináct knih (13, jak typické) provázelo můj život skoro půl roku. A i když poslední díl s výstižným názvem KONEC, skončil ne zrovna podle mého gusta (čekala jsem, že celé lidstvo vymře a zeměkoule vybuchne…k čemuž od sedmé knihy podle mě směřovalo) bylo mi to líto a měla jsem touhu přečíst si celou sérii knih znovu.

Knihy jsou určené pro děti, myslím, že většina z nich po přečtení skončí s vážnou psychickou újmou. Prvních sedm knih je psáno „dalo by se říct“ v optimističtějším duchu, ale když tři sirotky, o kterých celé nešťastné příhody pojednávají, přijdou absolutně o všechno, o jakoukoliv životní jistotu, stanou se vyvrženci společnosti, kteří jsou na útěku nejen před policií, ale také před jejich vrahem…veškerá optimistická myšlenka z knih vyprchá a nejednou jsem ze čtení byla málem v depresi já.

Nejsem Lemony Snicket a proto Vám mohu říct: „Stojí to za to, přečtěte si to! Kašlete na to, že už nejste dětmi a jděte do toho.“ Jediná nevýhoda je, že se knihy nedají koupit, alespoň já je nesehnala a musela jsem do knihovny, kde měli všechny díly.


Informace na konec:

První tři díly byly zfilmované s Jimem Carreym, ale nenechte se zmást. Filmová verze je v pohádkovém duchu. Knihy (jak už to tak bývá) jsou úplně jiné, i když mírná dějová linie tu je stejná.
Knih je celkem 13 a to:
·         Zlý začátek
·         Temné terárium
·         Široké okno
·         Ohavná pila
·         Strohá akademie
·         Nouzový výtah
·         Zpustlá vesnice
·         Zákeřná nemocnice
·         Masožravý lunapark
·         Ledová stěna
·         Ponurá sluj
·         Předposlední utkání
·         Konec

Knihy na sebe navazují, Zlým začátkem vše začíná a Koncem opravdu končí.

Znáte Řadu nešťastných příhod? Četli jste knihy? Viděli film? Co si o Řadě nešťastných příhod myslíte vy?

Mějte se moc krásně,

Teress

neděle 5. dubna 2015

Alespoň jedno černé sako by měl mít každý doma

To Jsem si říkala, když jsem si jedno objednala. Abyste tomu rozuměli, mám doma několik sak v nejrůznějších barvách, ale pak si člověk potřebuje vzít něco elegantnějšího, hlavně něco, co by se hodilo takřka ke všemu.

Zakoupeno: postovnezdarma.cz , přímo zde.

Doba dodání: cca 3 týdny.

Cena: 1309,- Korun 

Cena dodání: zdarma

Foto prodejce:



Moje fotografie




Popis prodejce:
Toto sako skvěle sedí a je velmi elegantní a výrazné díky kontrastnímu lemu. Vyberte si ze dvou univerzálních barev.
Vlastnosti:
·         Velikost: 2, 3, 4
·         Barvy: černá, bílá

Moje dojmy:

Sako je z lehčího materiálu, ale pořád dostatečně teplé a pevné. Zvnějšku je pevná látka a uvnitř lehounká podšívka, která se hodně mačká. Má dvě hluboké boční kapsy, do kterých se vejde spoustu věcí, které chcete mít u sebe. Šité je kvalitně, jen mám jednu výtku k ušití. Při výrobě bylo špatně našité zapínání, jedno je výš, jedno zase niž, při zapnutí sako vypadá jako by bylo vpravo kratší než vlevo. Naštěstí je zapínání takové, že ho zvládne odpárat a přišít opravdu každý (viz foto). Dvě prsní kapsy, jsou falešné. Hodí se na jarní a podzimní sezónu.


Shrnutí:

Když jsem si sako objednávala neměli velikost číslo 3 a mě se samozřejmě nechtělo čekat, jestli někdy bude (teď ji mají), tak jsem si objednala 4. Velikost 4 by měla být L a 3 něco jako naše M. Jsem hloupá, protože si myslím, že kdybych si raději objednala 2, byla bych na tom lépe. Velikost číslo 4 je opravdu jako naše L. Takže mi je hodně velké. Nejhorší na tom je, že jsou u každé velikosti vypsané rozměry a já jsem moc dobře věděla, že mi bude velké. Nevím, co jsem čekala. Jinak se mi velmi líbí a nosila bych ho moc ráda, ale tím jak mi je podstatně větší, tak se v něm necítím.



Stalo se Vám někdy, že jste si objednala něco, co nebylo ve Vaší velikosti a moc dobře jste to věděli, nebo jen já jsem divná J?

Krásný zbytek dne,

Teress


pátek 3. dubna 2015

DIY: Velikonoční výzdoba (a něco málo o Velkém pátku)

Krásný Velký pátek moji milí čtenáři. Věděli jste, že Velký pátek je v řadě zemí prohlášen za den pracovního klidu? To znamená, že lidé nechodí do práce, dokonce jsem někde vyčetla, že by to chtěli zavést také u nás. Dokonce je v nějakých zemích zakázáno pořádat například taneční slavnosti a sportovní akce. Dnes je vlastně den Kristova ukřižování, a nemělo by se dělat nic se zemí, takže nechoďte okopávat zahrádku (i když kdo by to v tomto počasí dělal). Mimo jiné dnes by se prý měly otevírat hory, v kterých jsou schovány poklady. Pokud tedy bydlíte v Moravském krasu jako já, můžete se hned jít po nějakých pokladech podívat. Ale co si budeme povídat, znáte někoho, kdo by na Velký pátek našel nějaký poklad?

Velikonoční pondělí se kvapem blíží a proto je dnes asi poslední šance, kdy si udělat Velikonoční výzdobu. Ukážu Vám dva DIY tipy, kterými jsme si vyzdobili byt u nás doma. Už nám jen chybí nabarvit vajíčka, která ozdobí jídelní stůl. Ale barvím až v neděli. Kdy barvíte vajíčka vy? Všimla jsem si, že někdo je barví daleko dříve, ale uvařená vajíčka přece nemůžou dlouho vydržet.

DIY návody:
Domnívám se, že postup je zřejmí z fotografií. Jediné, co zřejmé není je, že budete potřebovat dvě šablony, jednu ve tvaru vajíčka a jednu ve tvaru zajíce. Zadejte si do Googlu „šablona vejce“ nebo „šablona zajíc“ a vyberte si tu, která se Vám zalíbí nejvíc. Vystřihněte ji a šablona je na světě.

Visící vajíčka




Barevní zajíci




Jak si to doma zdobíte Vy?

Mějte se krásně,

Teress