Čtení do mrazivých dnů (část první)

Twilight sága 

Krásný páteční večer moji milí čtenáři. Dnes Vám napíši pár typů na knihy pro dlouhé chladné večery. Všechny knihy, o kterých se zmíním, jsem letos přečetla. Některé jsou novější a pro některé budete muset zřejmě do knihovny. Předem bych Vás ráda upozornila, že se jedná o takové ty „knihy o ničem“ já je mám totiž ráda, na chytré knihy moc nejsem. Jestli Vás zajímá vzdělávací, motivační nebo dokonce naučná literatura tak se budete muset porozhlédnout někde jinde.

Jelikož Vám chci přidat i citace a pasáže z knih, které se mi nějakým způsobem zalíbily anebo se mě dotkly, musím článek rozdělit na víc částí. Dnes přicházím s první část o Twilight sáze.  

Twilight sága

Stmívání – Stephenie Meyer (2008)

Nový měsíc - Stephenie Meyer (2008)

Zatmění - Stephenie Meyer (2008)

Rozbřesk - Stephenie Meyer(2009)

Kdo by neznal ságu o upírech, vlkodlacích a Isabele Swanové? Bylo by hloupé rozepisovat se o dějové linii, protože knihy jsou prakticky stejné jako filmy. Většinou mám problém s tím, že se mi díky čtení knih, nelíbí jejich filmové ztvárnění ale zde tomu tak není. Filmy jsou, dalo by se říct jejich přesnou kopii, takže kdo má rád filmy najde se i v knižních předlohách.

Filmy x knihy

Nějaké rozdíly se přece jen najdou, v knize jsou lépe vykresleny postavy. Je zde větší náhled do jejich myšlenek.

V knize je také více rozvedená přeměna Bely v upírku, její těhotenství a porod.

Také Vás čeká velké přiblížení Jacoba, jeho myšlenkové pochody a důvody chování. Nejednou jsem mu Belu opravdu ze srdce přála.

Stěžejní rozdíl vidím v závěrečné bitvě, která v knize vůbec není. Řekla bych, že konec ságy je v knize takový více romantický, zatímco ve filmu je krásná bitva, bez které by ale byl na konci dost nudný, zatímco knize by asi moc nepřidal.

Citace z knih

Oheň a led

Někteří tvrdí, že svět zajde ohněm,

druzí, že zníčí ho led.

To co znám z vášně, přinutilo mě k ohni se přiklánět.

Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,

znám natolik i nenávist,

abych si byl docela jist,

že led by to sved, že na to stačí.

(Zatmění, Robert Forst – obal knihy)

„Nemáme tedy žádnou naději?“ zašeptal Carlise. V jeho hlase nebyl žádný strach. Jen odhodlání a smíření. „Naděje tu rozhodně je.“ Zašeptala jsem zpátky. Mohla by to být pravda, řekla jsem si. „Já jenom znám svůj vlastní osud.“ Edward mě vzal za ruku. Věděl, že jde i o něj. Když jsem řekla svůj osud, nebylo pochyb, že jsem myslela osud nás dvou. My jsme byly jenom dvě poloviny jediného celku. Esméin dech za mnou byl trhaný. Přešla kolem nás, za chůze se zlehka dotkla našich obličejů, postavila se vedle Carlislea a vzala ho za ruku.

Najednou se kolem nás všude začala ozývat šeptaná slova na rozloučenou a vyznání lásky. „Jestli to přežijeme,“ zašeptal Garett Kate, „půjdu za tebou kamkoli, ženská.“ „A to mi říkáš až teď?“ Zašeptala. Rosalie a Emmett se políbili rychle, ale vášnivě. Tia pohladila Benjamina, vzal ji za ruku a přitiskl si ji k tváři.

Neviděla jsem všechna vyjádření lásky a bolesti. Vytrhl mě náhlý třepotavý tlak na vnější stranu mého štítu.                 (Rozbřesk, 578 str.)

Přečtěte si ji také

Přiznám se, že sága se mi velmi líbila. Hlavně její poslední díl, ten bych si přečetla znovu. S knihou jsem brečela, s knihou jsem se smála, fandila jsem různým postavám a tak to má u knih být. Určitě Vám ji všem doporučuji.

Četl někdo z Vás Twilight ságu? A líbila se Vám? A co říkáte na filmové ztvárnění?

Další knižní typy Vám přinesu v dalším díle,

Přeji Vám krásný víkend

Teress

Podobné články na blogu:

Řadanešťastných příhod (odkaz)

Francouzsky neztrácejí šmrnc (odkaz)

Dýňová slavnost v otevřené zahradě

Dýní není nikdy dost, a když se k tomu přidá pěkný počasí a čerstvý vzduch je o co stát.

Když se řekne otevřená zahrada, člověk si pod tím může představit ledacos. Jednu takovou otevřenou zahradu mám kousek od domu a její smysl mě dodnes uniká. To byste ji museli vidět, jsou tam dva stromečky, vyschlá louže, co měla být zřejmě studánkou a velká hromada ničeho. Zřejmé je, že tohle není úplný prototyp otevřené zahrady a proto, když jsem se dozvěděla o dýňové slavnosti pořádané v centru Brna, právě v jedné z otevřených zahrad, vydala jsem se tam podívat.

Otevřená zahrada, jejímž provozovatelem je Nadace Partnerství se nachází na ulici Údolní 33 vedle restaurace La Bouchée. Během roku se zde konají různé akce, některé jsou zdarma a na některé se platí vstup. Bohužel Dýňová slavnost byla zrovna z těch akcí, kde se vstupné platilo. Nejsem zastáncem placení vstupného za to, že si jdu koupit něco k jídlu.

Na místě byly dvě stanoviště s jídlem, jeden od restaurace Rebio a druhý od La Bouchée. Také se zde nacházelo několik menších stánků, kde jste si mohli zakoupit něco sladkého, jablečné mošty, maso nebo zeleninu.

Hlavní surovinou nabízených jídel měla být dýně, ale nepřišlo mi, že by dýně v pokrmech převládala. U stánku Rebio jsem si dala vegetariánskou tortillu, která mi tedy vůbec nechutnala a určitě bych se bez ní obešla. Byla suchá a taková nijaká. Žádný vrchol gastronomie to rozhodně nebyl. Naproti tomu vegetariánský guláš s hlívou ústřičnou měli opravdu dobrý a vůbec bych podle chuti nepoznala, že není z masa. Dokonce bych řekla, že by strčil leckde jaký masový guláš do kapsy. Pokud vím ani jedno z těchto jídel dýni neobsahovalo, a proto jsem se přesunula ke stánku La Buchée, a tam si dala alespoň dýňový latté. Bylo výborný a vedle toho známého od Starbucks by zářilo. (Nechápu kdo to v tom Sturbcks pije, jejich „dýňový latté“ u dýně ani neleželo.)

Pro lepší trávení jsme si po jídle prošli celou zahradu, ta je docela velká a se spoustou zajímavých věcí. Ono se to asi nedá úplně popsat a nejlíp byste udělali, kdybyste si tam zašli sami. V zahradě jsou slepičky, králíčci, různá termitiště, rostou zde rajčata, dýně a jiná zelenina. Také si můžete prohlédnout různé „výrobníky proudu“.

V rámci slavnosti jste si tu mohli vydlabat dýni (a zapojit ji do soutěže), zúčastnit se ochutnávky soutěžních koláčů (za poplatek) a pokud jste sebou přivedli děti, bylo tu pro ně nemalé množství workshopů od výroby koupelových směsí až po výrobu ozdob s přírodních materiálů. Mimo to zde probíhalo pečení chleba v peci, který jste zároveň mohli ochutnat. Nebo byste si raději opekli špekáček na ohništi? I to zde bylo možné.

K večeru (rozuměj 15:00 J), jsem si koupila víno z vinařství U Samsonů (špatně jsem vybrala, nechutnalo mi) k němu několik dezertů a využila jsem posezení na terase, kde právě začínal koncert Hany Robinson. Terasa je zároveň jediné místo v zahradě, kam smíte jít se psy jinak je jim vstup do zahrady zakázán.

Musím říct, že program byl nabytý a rodiny s dětmi zde mohli strávit opravdu nabyté odpoledne. Zahrada je krásná a akce se vydařila.

A co vy moji milí čtenáři, jaké jídlo z dýně máte nejradši?

Krásný zbytek dne

Teress

Vařím s Kačí

My cooking diary – když Vás vaření prostě baví

Přišel podzim. Pěkně se vším všudy. Na chodnících je spadané barevné listí, v kterém se Fíka s radostí prohrabe, kopce jsou plné létajících draků, ale hlavně se brzy stmívá a počasí (co si budeme povídat) je většinou příšerný. Právě teď nastává čas, kdy místo vysedávání na zahrádkách restaurací a nadšeným vybíráním z jídelních lístků raději zůstanu v teple domova a uvařím něco sama. (To je taky ten důvod, proč poslední vařím s… bylo v červnu.)

Vařím podle mysookinddiary.cz

Odkaz

V poslední době jsem si oblíbila recepty ze stránky mycookingdiary.cz. Nedělám si iluze o tom, že tento blog někdo nezná, ale zkoušeli jste podle něj něco uvařit? Ne? Tak to je velká chyba. Já vyzkoušela několik receptů a musím říct, že všechny dopadly výborně.

K snídani Francouzské tousty

Odkaz

Nejjednodušším a zároveň nejrychlejším receptem byly Francouzské tousty ze sekce „snídaně“. Na sladkou snídani si nepotrpím, ale toustový chleba obalený ve vajíčku, který má být ve finále sladký, jsem zkusit musela. Běžně si obaluji pečivo ve vajíčku a smažím na pánvi naslano. Sladká verze podle Kačky byla také dobrá a rozhodně rychlejší než smažit ráno palačinky.

Rajčatová polévka jako z restaurace

Odkaz

Rajčatovou polévku jsem obědvala několik let ještě na střední škole. Chodila jsem na ni do italské restaurace (už neexistuje) a stála tolik, co celý oběd v jídelně. Samozřejmě s jídlem v jídelně se nedala srovnat, za obědovou přestávku jsme ji stihly sníst a hlavně jsme u ní mohly kouřit. Polévka od Kačí se té z restaurace v ledasčem vyrovná, takže jestli jste ještě nakápli na dobrou rajčatovou polévku, pusťte se do receptu.

Z polévek jsem také uvařila zelňačku. Byla sice lepší, než moje obvyklá verze, ale té jakou dělá moje mamka nebo sestra stejně nesahala ani po kotníky.

Kari

kuřecí–odkaz, květákové – odkaz

Podle Kačky jsem vyzkoušela dva typy kari a to květákové a kuřecí. Obě byly hrozně dobré a zvládne je i úplný začátečník. Já dělala kari poprvé v životě a chutnalo mi víc, než, co jsem měla venku. Nakonec jsem oba recepty spojila a dělám ho s masem, ale také hráškem, mrkví a květákem. Je výborné. Hlavně nezapomeňte na citronovou trávu, koriandr a limetku, bez toho to nemá smysl vařit. Kari jsem dokonce připravovala pro mou rodinu na narozeninový oběd. Všem, babičce i mamce moc chutnalo, takže pro mě to je jídlo, které pravidelně vařím a vařit budu.

Závěrem můžu říct, že recepty, uvedené výše určitě nebyly těmi posledními, co jsem zkoušela uvařit. Nově se na blogu objevil recept na „Naší Goreng“ – smaženou rýži, na který už mám políčeno. Smaženou rýži mám ráda a často si ji dávám, ale ještě nikdy jsem nezkoušela dělat vlastní.

A co Vy? Znáte blok Kačky? A zkoušeli jste podle něj něco uvařit?

Krásný zbytek dne,

Teress

Podle koho už jsem na blogu vařili?

Peču s Ghettablogem(odkaz),

Peču s U tytyny (odkaz),

Vařím podle stylovémámy(odkaz).

Konec Brandnooz boxu na blogu

Moje výhrady proti Brandnooz boxu

Ůvod do světa Brandnooz

Brandnooz box je krabice plná jídla, která Vám jednou za měsíc přijde domů, ale Vy dopředu nevíte, co v ní bude. Kupujte vlastně takového „zajíce v pytli“ s tím, že jestli budete spokojeni nebo ne, závisí jen a jen na Vás.

Pro koho je box určený?

Určitě pro běžné spotřebitele. Pokud si potrpíte na zdravé potraviny, nejíte sladké, nejíte mouku nebo kupujete jen farmářské produkty, box se Vám zaručeně líbit nebude. Pokud ale procházíte obchodem a házíte si do košíku to, na co máte zrovna chuť (ano, takhle nakupuji já) a je Vám jedno kolik cukru a jakých barviv v sobě zrovna ten a ten produkt má, box by se Vám líbit mohl.

Monotónnost boxů je na škodu

Mě se boxy vždy líbily, některé víc, některé míň. Ale s tím jsem do toho šla, není velká pravděpodobnost, že se Vám vždy strefí do chutě. Za tu dobu, co si box kupuji (a ta není krátká) mi došlo například několik piv. Pivo nepiji, je jasný, že ho v boxu neocením. Na internetových stránkách brandnoozbox.cz si sice můžete zatrhnout, že nechcete alkoholické nápoje, ale proč? To by mi třeba nedošel ten Aperol, co přišel kolem loňského léta. A kolik dobrého vína už mi díky boxu přistálo na stole.

O Brandnooz boxu jsem se na blogu poprvé zmínila v prosinci roku 2013. To jsou skoro tři roky. A za ty tři roky mi každý měsíc přišla ta stejná zelená krabice s poměrně stejným obsahem. Víte ono je jedno, jestli Vám dojdou gumový bonbony ve tvaru zmrzliny nebo ve tvaru medvídka. Jednoho dne to prostě splyne a jsou z toho jen gumový kokyna. Průvodní dopis, co chodí současně s obsahem, jsem si přestala číst už před nějakou dobou, vidím prostě tu stejnou zelenou barvu tak jako každý měsíc.

Věrnostní program

Na stránkách boxu (odkaz) se můžete zapojit do věrnostního programu. Ten spočívá v hodnocení produktů, za které dostáváte body, body také dostanete za „lajkování“ komentářů ostatních uživatelů. Za ty body si jednou za měsíc můžete koupit jeden (většinou) ze tří produktů, které byly obsaženy v předcházejících boxech. Vámi zvolená věc je pak doručena v novém boxu. Ze začátku to bylo děsně fajn, vždy jsem dostala nějaký bonus. Ale v poslední době mám pocit, že bodů potřebujete daleko více než kdy dřív, ale také, že pokud na stránku nedorazíte přesně v čas zveřejnění benefitů nic na Vás nezbyde. Například pokud jsou produkty zveřejněné v pět večer, druhý den ráno tam už určitě není nic.

Doporučuji koupi boxu?

Na pár prvních měsíců je box velmi příjemná záležitost. Celá myšlenka má moje velké sympatie. 

Poslední dvě edice

Na závěr bych Vám chtěla ukázat obsah dvou posledních edicí a to za měsíc srpen a září.

Zase Semtex? Vážně?

Tento box se mi velice líbil. Nejvíce mě zaujala okurková Toma natura - vůbec by mě nenapadlo, že bude tak dobrá.

Zajímal by mě Váš názor na tohle všechno, co jsem ohledně boxu napsala.

Přeji Vám všem pěkný páteční večer a hlavně skvělý víkend.

Teress

PS. O boxu přestávám psát, protože mám pocit, že už Vám to nic nepřináší a články o něm jsou pořád stejné. Rozhodně proti boxu nic nemám a nijak se mi nezprotivil, pokud nastane nějaká změna je možné, že se na blogu zase objeví.

Slavnosti moře tentokrát na Kraví hoře

V jednu pěknou zářijovou sobotu jsme se vydali na Slavnosti moře, které v Brně pravidelně pořádá Ocean 48.

 

Nabídka restaurací

O Slavnostech moře jsem na blogu už párkrát psala, ale tyhle sebou přinesly nemalé změny.

Tentokrát na Kraví hoře

Největší změna byla v místě konání slavností, které byly tentokrát přesunuty ze Slovanského náměstí na Kraví horu. Ačkoli jsem zpočátku k této změně byla spíše skeptická (předtím jsem to měla kousek pěšky) musím přiznat, že skýtala velká pozitiva. Největším pozitivem se stal prostor. Co si budeme povídat Kraví hora je přece jenom větší než Sllovaňák. Nemuseli jste se nikde mačkat a všude jste bez problémů prošli. Navíc na Kraví horu můžou psi, takže jsem nemusel pořád tahat Fíku na ruce.

 

Na něco jste si museli vystát frontu

Nově se na slavnostech nacházelo podium, kde byly různé vstupy jako porcování tuňáka nebo soutěž v otevírání mušlí.

Placení probíhalo pomocí čipové karty

Stejně tak jako posledně ani teď se neplatilo penězi. Museli jste si nabýt čipovou kartu a platili jste z ní. Ta byla asi taková jako kreditka jen o trošku větší, takže do kapsy jste si ji dát nemohli (to by se zlomila) a když jste si ji dali do peněženky, postrádalo to ten smysl, že nehledáte peníze. Teď jste hledali kartu. Příště by to chtělo vymyslet tak abyste si kartu mohli k něčemu připnout nebo přivázat. Myslím, že přidat nějakou šňůrku už takový problém není. V květnu byly čipové náramky, které byly daleko praktičtější.

Ryby a různé plody moře

Filet lososovitého pstruha marinovaný v kopru (Hotel Žabčice), Fritované krevety a kalamáry (Retro Consistorium)

Organizační věci už nechám být a napíšu Vám něco o jídle, o tom přece celé Slavnosti moře jsou. Se Zdenkem jsme jako vždy chtěli vyzkoušet něco nového a tak kromě filetu lososového pstruha nebo fritovaných krevet a kalamárů jsme si dali Mušle sv. Jakuba s květákovým pyré a pikantním bramborovým chipsem, které nabízela restaurace La Bouchée. Porce mušlí vypadala vážně krásně, ale stejně tak jako jsem posledně odhodlaně zkoušela ústřice, ani tyhle mušle se pro mě nestanou vyhledávaným cílem.

 

Mušle sv. Jakuba s květákovým pyré a pikantním bramborovým chipsem (La Bouchée)

Nejvíce mi chutnala thajská polévka Tom yum s krevetami a kousky ryb, kokosovým mlékem, skleněnými nudlemi a zeleninou od restaurace Konoha. Byla výborná, poslední dobou mě thajská kuchyně hodně chutná.

 

Thajská polévka Tom yum s krevetami a kousky ryb, kokosovým mlékem skleněnými nudlemi a zeleninou (Konoha)

Z mého pohledu se celá food akce velmi vydařila, nové místo ji dalo zase další rozměr. Mimochodem je pěkné si mezi chody zajít na procházku ke hvězdárně, člověku pak o to více chutná. Nabídka jídel se mi zdála slabší, než tomu bylo posledně. Tentokrát zde bylo příliš mnoho plodů moře, krevet a chobotnicí ale málo ryb. Ryby zde byly prakticky jen dvě a to lososovitý pstruh nebo žralok ve formě hamburgeru od Bistra Ocean 48.

 

Řádění u hvězdárny

Další slavnosti moře budou zřejmě až příští rok, ale pokud máte tento druh jídla rádi, vyplatí se Vám sledovat fb stránky Oceanu 48 (odkaz), kde najdete pozvánky na nejrůznější akce, na kterých se ryby podávají. Teď například na humry.

Jedli jste někdy humra? Pokud ano, jak Vám chutnal? A pokud ne, dali byste si ho? Já tedy rozhodně ano a taky bych ráda vyzkoušela kraba.

Krásný zbytek dne a hodně dobrého jídla,

Teress

Články z událostí pořádaných Oceanem 48

Slavnosti moře na Slovanském náměstí 2016 (odkaz)

Tuňáci na ledu (odkaz)

Slavnostimoře – 4. Vlna Tsunami (odkaz)

Tak už se kradou i účty na Instagramu

Tak jak mívám ráno ve zvyku ještě ani neotevřu oči a už zapínám Instagram. On mě totiž baví. Koukám lidem do života (prostě drbna) a samozřejmě na něj občas nahraji také nějakou svoji (díky všem možným filtrům) docela nereálnou fotku. Pak sleduji, jak u ní stoupají „lajky“.

Instagram mi dokonce přináší velkou míru uspokojení, hlavně když sleduji, jak mi stoupá počet „následovatelů“. Večer jsem jich tam měla přes patnáct set. Ani nevíte, jaké mi to působilo štěstí. Pochopte, na ostatních sociálních sítích jsem „absolutní nula“ a kdyby to bylo možný určitě bych někde šla i do mínusu.

Všechno se ale změnilo v to ráno, když jsem zase nadšeně šáhla po telefonu.

Otevřu Instagram, ale to je tak celé na co se zmůžu. Na displeji na mě zabliká věta, „přihlášení se nezdařilo“. Poté co se několikrát pokusím přihlásit s tím, že heslo není platné a zjistím, že mi někdo ukradl Instagram.

Než jsem rozlepila obě oči a uvědomila si, co se stalo, byl celý můj účet smazaný.

Později jsem na e-mailu objevila zprávu o tom, že jsem si změnila heslo. Možná ano, e-mail přišel někdy ve tři ráno, takže je tu ještě možnost že ve spánku dělám fakt divný věci.

To, že mi někdo ukradl účet, který posléze smazal, jsem pochopila docela brzy.

To, že i když si založíte účet nový se stejným e-mailem a „nickem“ Váš starý účet nezachrání, jsem pochopila hned potom.

Kdyby se to náhodou stalo, i Vám mám tady krátký postup co v tomto případě dělat:

• Udělejte si výbornou snídani
• Pusťte si oblíbený seriál
• Zahrabejte se pod peřinu a začněte zběsile nakupovat na internetu (pořídila jsem si dvoje lodičky a krásnou kabelku)
• Založte si nový Instagram a doufejte, že už se Vám to znovu nestane, jelikož když Vám někdo smaže Instagram už ho nedostanete zpátky. Nedá se obnovit. A když budete psát na všechny možný podpory, jen tím ztratíte čas.

Stalo se Vám někdy něco podobného?

Pěkný zbytek večera

Teress

PS Časem jsem se smířila s tím, že mám nový Instagram, ale ty boty jsem stejně musela zaplatit

PSS Nejvíc mě mrzí, že jsem ztratila pejska, kterého jsem dlouho sledovala, a byl strašně roztomilý - už jsem ho nenašla.

PSS Samozřejmě jsem si pořídila nový účet a aktuální verzi Instagramu. Moc se mi líbí Instastories, takže pořád natáčím.

Pokud mě chcete opět sledovat, najdete mě pod nickem teress_s (stejně jako před tím)

Vy pořád někde chodíte

A taky o tom, že ve svém volnu byste si měli dělat, co chcete.

„Vy pořád někde chodíte.“ řekla mi mamka s mírnou výčitkou v hlase.

Ano, mi pořád někde chodíme. Zajdeme si do restaurace na výbornej oběd, do kavárny na ještě lepší kafe, na výlet tam a taky tady, a když se nám chce, sedneme si do kina.

Vypadá to možná dobře, ale ono to naše pořád má stejně omezenou životnost. Naše pořád se vztahuje na dobu, kdy nejsme v práci (což už samo o sobě smrští týden na dva dny), kdy nemusíme obíhat všechny možný i nemožný příbuzný nebo kdy nemám doma tolik nevyžehleného prádla, že to vypraný už nemám kam skládat.

Naše pořád má vlastně velmi krátkou živostnost i když se do ní někdy promítne pár dnů navíc z dovolené. Jenže dovolené je troška a ať mi nikdo netvrdí, že dvacet dnů dovolené je hodně. Zvlášť co se Vám vyplatí z ní ubrat den, abyste si došli pro prášky k doktorovi víc, než si nechat napsat nemocenskou.

A vůbec mi nepřipadá divný, že to naše malé pořád nechci trávit ležením doma u televize, ale raději se odlepím od gauče (který nemám) a jdu si obejít přehradu a koupit si tam obrovský langoš.

Takové pořád je vlastně strašně krásná věc, je jen Vaše a na Vás záleží, jak jej naplníte. Díváte se rádi na filmy? Chodíte rádi do kina? Cpete do sebe rádi pytlíky brambůrků? Stavíte se rádi na hlavu? Tak tím naplňte Vaše malé pořád a nenechte si do něj od nikoho kecat. Nikdo jinej totiž za Vás ten Váš život nežije.

PS. Kdyby nebylo těch mých pořád, tak už mě v té práci asi kleplo.

Mějte stále svoje krásná pořád.

Teress

Jak jsem si vyrobila živou mechovou kouli KOKEDAMU

Před nějakou dobou jsem se vydala na kurz kokedamy. Nešla jsem sama, ale s mojí sestrou, která kurz dostala k narozeninám. Možná se ptáte proč zrovna Kokedama? Je to jednoduché, původně to měl být kurz pečení chleba, ale zrovna se žádný nekonal. Neměla jsem ponětí, co to kokedama je a po hození do Googlu na mě vyskočila mechová koule, přivázaná na šňůrce s trčící kytičkou. Originální dekorace, řekla jsem si a koupila dvě čestná místa.

Kurz se konal v dílně Matilda u Semilassa (Brno). Našli jsme to hned, a to ve sklepních prostorech protější budovy, smrdělo to tam vlhkem a trochu zatuchle (tak jak to ve sklepech bývá). Kurz probíhal v menší místnosti dílny, která byla narvaná vším možným, co se jinam nevešlo. Především pomůckami a výrobky z keramické dílny, na kterou se zřejmě u Matildy specializují. Menší chaos mi nevadil, stůl, na kterém jsme tvořili, byl dostatečně velký a uklizený. Co mi ale vadilo, byly všude přítomné pavučiny a občas nějaký pavouk. Na úklid si v dílně zřejmě moc nepotrpí.

Sešlo se nás tam asi osm společně s lektorem panem Šubrtem. Lektor by mohl být kapitolou sám pro sebe, sice umí splácat kokedamu a zřejmě toho ví dost o zahradách a Japonsku, ale jeho vyjadřovací schopnosti jsou na podprůměrné úrovni. Kdyby nám hned v úvodu neprozradil, že kurz dělá už několik let, myslela bych si, že ho vede poprvé. Jeho neustále zadrhávání, roztěkávání myšlenek na všechny strany a v neposlední řadě, také neschopnost (nebo spíš nechuť) odpovídat na naše otázky, rozesmávalo neustále celou skupinu. Nakonec jsme se (až na paní, která si s lektorem vyloženě padla do noty) smáli opravdu všichni a musím říct, že tak dobře jsem se nenasmála několik týdnů.

Celý kurz byl rozdělen na dvě části. První tvořila vyprávění o japonské přírodě a smýšlení. V druhé polovině jsme si vyrobili vlastní kokedamu. Výroba kokedamy je celkem jednoduchá záležitost a zvládl ji každý ze skupiny za docela krátkou dobu.

Z kurzu si každý odnesl mechovou kouli s rostlinkou tedy kokedamu a porcelánovou mističku. Několik dní po skončení mi na e-mail došly instrukce, jak se o tuto kouli starat, bohužel neobsahovaly návod na to, jak si takovou kokedamu vyrobit. Samozřejmě na kurzu nám bylo vše řečeno, ale protože jsem zvyklá si z každého kurzu tenhle návod odnést, žádné poznámky jsem si nedělala.

Už je to zhruba měsíc, co jsme kurz navštívily a i když moje kokedama vypadá stále jako po výrobě (pořád je to chudinka) kokedama sestry je krásná, veliká, kytičky v ní krásně rostou, vypadá prostě báječně.

Cíl kurzu byl splněn, kokedamu jsme si z něj opravdu odnesli, ale nejsem si jistá, zda to stálo za to. Nebyla jsem úplně spokojená s kurzem jako takovým a znovu bych ho určitě nenavštívila.

Kurz je k zakoupení na portále naucmese.cz (přes „naučme se“ chodím skoro na všechny kurzy) a navštívit ho můžete v Praze nebo v Brně. Já za sebe bych Vám ho nedoporučila, raději si zajděte na pečení chleba. Navíc jsem našla na internetu několik návodů jak si kokedamu vyrobit i bez kurzu.

Už jste někdy slyšeli o kokedamě? A jak se Vám tato mechová koule líbí?

Přeji Vám krásný začátek podzimu,

Teress

Souvisejíc články:

Kurz – výroba přírodníkosmetiky (odkaz)

Kurz – výroba mýdel(odkaz)

Vivat Zelňák – Slavnosti rajčat

Krásný den moji milí čtenáři, konečně se zase oteplilo a já Vám můžu napsat něco málo o skvělé akci Vivat zelňák – Slavnosti rajčat, která se konala minulý víkend 19. – 20. Srpna.

Po červencové přestávce se Vivat Zelňák vrátil opět a Zelný trh, tentokrát se slavnostmi rajčat. Rajčata patří mezi mou nejoblíbenější zeleninu ovoce v kterémkoli ročním období, je tedy jasné, že tuto food akci jsem si nemohla nechat ujít.

Na místě byly nejrůznější pokrmy z rajčat: studená rajčatová polévka, rajčatová pěna, gazpacho nebo pečená rajčata. Zchladit jste se pak mohli rajčatovou zmrzlinu. Vybrat se dalo i jídlo bez rajčat. Nechyběly Vandiny sirupy, o kterých už jsem psala (a který po týdnu, co jsou otevřený, vyhodíte), stánek s pečivem nebo HUHUCHili, které přivezlo omáčky a hořčice.

Já jsem na Zelňák vyrazila na oběd. Ve stánku VA (vůbec netuším, jestli je to nějaká restaurace) jsem si dala výbornou thajskou polévku Tom yum Gai a když říkám výbornou, tak myslím výbornou. Zařadila bych ji mezi jednu z nejlepších polévek, co jsem takhle venku jedla.

Dalším chodem se stala bruscheta s hovězím tataráčkem a pestem ze sušených rajčat od restaurace Rynk (výborná), kterou jsem spláchla rajčatovým Rynk drinkem s ginem. Ochutnala jsem i nealkoholickou verzi, ale moc mě neoslovila. Stánek restaurace Rynk byl na slavnostech na Zelňáku poprvé a mile mě překvapil, jak skvělým jídlem, tak i obsluhou, která byla velmi milá, příjemná a ke každému jídlu Vám udělala malou „přednášku“.

Znovu jsem ochutnala hamburger od Mikrofarmy (prostě mě chutná), který byl tentokrát s rajčatovou salsou. Musím přiznat, že ačkoliv mi hamburger velmi chutnal, rajčatová salsa mi ho trošku kazila, především svojí výraznou a nakyslou chutí.

Jako dezert jsem si dala kokosovou zmrzlinu, zaprvé bylo teplo a zadruhé zmrzlinu od Božského kopečku jsem přece nemohla vynechat.

Celou akci vidím jako velmi podařenou a musím říct, že to pro mě byl z hlediska jídla nejpovedenější Vivatzelňák na kterém jsem byla. Příště se musíte zúčastnit taky, a jestli tam bude Rynk nebo VA, tak nezapomeňte něco ochutnat!

Krásný zbytek dne,

Teress

Podobné články:

Vivat Zelňák – slavnosti medvědího česneku (pdkaz)

Vivat Zelňák – Slavnosti chřestu (odkaz)